DOKONALÁ MANŽELKA (kniha č. 1)

      DOKONALÝ BLOK (kniha č. 2)

      DOKONALÝ DŮM (kniha č. 3)

      DOKONALÝ ÚSMĚV (kniha č. 4)

      DOKONALÁ LEŽ (kniha č. 5)

      STÍNY MINULOSTI (kniha č. 1)

      VE STÍNU LŽÍ (kniha č. 2)

      SLEPÁ ULIČKA (kniha č. 3)

      KDYBY TO VĚDĚLA (kniha č.1)

      KDYBY TO VIDĚLA (kniha č.2)

      KDYBY BĚŽELA (kniha č. 3)

      SLEDOVANÁ (kniha č. 1)

      ČEKÁNÍ (kniha č. 2)

      VÁBENÍ (kniha č. 3)

      SVEZENÍ (kniha č. 4)

      NAVŽDY PRYČ (kniha č. 1)

      POSEDLOST (kniha č. 2)

      TOUŽENÍ (kniha č. 3)

      VÁBENÍ (kniha č. 4)

      PRONÁSLEDOVÁNÍ (kniha č. 5)

      SOUŽENÍ (kniha č. 6)

      OPUŠTĚNÁ (kniha č. 7)

      CHLADNÁ (kniha č. 8)

      SLEDOVANÁ (kniha č. 9)

      ZTRACENÁ (kniha č. 10)

      POHŘBENÁ (kniha č. 11)

      JEŠTĚ NEŽ ZABIJE (kniha č. 1)

      JEŠTĚ NEŽ SPATŘÍ (kniha č. 2)

      JEŠTĚ NEŽ POŽEHNÁ (kniha č. 3)

      JEŠTĚ NEŽ VEZME (kniha č. 4)

      JEŠTĚ NEŽ MUSÍ (kniha č. 5)

      JEŠTĚ NEŽ POCÍTÍ (kniha č. 6)

      KAPITOLA PRVNÍ

      Jessie už ho skoro měla.

      Od podezřelého ji dělilo asi deset metrů. Oba utíkali po písku, který byl pod jejich bosými chodidly nečekaně chladný. Pláž zela prázdnotou a ona v duchu uvažovala, kdy už konečně dorazí posily. Sama se podezřelému, co do velikosti, nemohla rovnat a jestli se muž otočí, nezbude jí možná nic jiného, než ho postřelit, aby si proti němu udržela výhodu. Tomu se však chtěla za každou cenu vyhnout, nebude-li to naprosto nezbytné.

      Už už ho měla na dosah, když vtom se před ní najednou skácel k zemi. Ba ne, neskácel. Propadal se. A vzápětí jí přímo před očima docela zmizel v písku.

      Než stihla Jessie pochopit, že se propadl závrtem na pláži, ucítila i ona, jak ji sypká zemina stahuje dolů. Rychle se pokusila něčeho zachytit, čehokoliv, co by ji mohlo před pádem do díry zachránit. Jenže ať kolem sebe šmátrala sebevíc, pod prsty jí proklouzávala jen jemná zrníčka písku. Navzdory jejímu urputnému úsilí vyškrábat se nahoru ji duna zanedlouho pohltila.

      Když přišla k sobě, zjistila, že se nachází v jakési pobřežní jeskyni. Vůbec netušila, jak se sem dostala. Naproti sobě spatřila v hlíně podezřelého, kterého ještě před chvílí pronásledovala. Ležel na břichu a nehýbal se. Zřejmě byl v bezvědomí.

      Jessie se rozhlédla, aby si udělala lepší představu o tom, kde se to vlastně ocitla. Teprve v tom okamžiku si uvědomila, že stojí a ruce má nad hlavou. Zápěstí jí k sobě poutalo lano, připevněné vysoko na stěně jeskyně. Bylo tak napnuté, že špičkami nohou jen stěží dosáhla na zem.

      Jak se jí postupně projasňovala mysl, zasáhlo ji náhlé uvědomění: stejnou situaci už jednou zažila. Před dvěma měsíci visela v naprosto totožné pozici, když ji její vlastní otec a brutální sériový vrah, Xander Thurman, svázal a byl by ji umučil, kdyby ho předtím nestačila zabít.

      Že by se dostala do spárů nějakého zabijáka, co se ho snaží napodobit? Jak by to vůbec bylo možné? Všechny podrobnosti o onom incidentu podléhaly přísnému utajení. Pak najednou zaslechla jakýsi zvuk a v ústí jeskyně se mihl stín. Jessie se pokusila rozpoznat, komu patří, neznámého však zezadu zalévalo sluneční světlo a zakrývalo jeho rysy. Viděla tedy jen siluetu vysoké, hubené postavy, jíž se v ruce leskl dlouhý nůž.

      Stín pokročil vpřed a nakopl bezvládné tělo podezřelého, za kterým se Jessie před nedlouhou dobou hnala po studeném písku. Muže ten úder převalil na záda a ona spatřila, že vůbec není v bezvědomí. Byl mrtvý. Někdo mu nemilosrdně podřezal hrdlo, takže se mu na hruď vyřinula záplava krve.

      Jessie vzhlédla, ačkoli svému vězniteli stále nedokázala nahlédnout do tváře. V pozadí uslyšela tiché zasténání. Stočila zrak do rohu jeskyně a všimla si něčeho, co jí předtím uniklo. Na židli tam seděla přivázaná náctiletá dívka s roubíkem v ústech. To ona sténala. Oči měla doširoka vytřeštěné hrůzou.

      I tohle Jessie připadalo nemožné. Přesně takhle se to přece událo naposled. Přesně takhle při jejich minulém střetu spoutal jinou dívku. A i tato skutečnost měla zůstat v tajnosti. Jenže muž, který se k ní blížil, jako kdyby znal každý detail. Když už ho od ní dělilo jen posledních pár desítek centimetrů, konečně spatřila jeho obličej. Dech jí uvízl v hrdle.

      Dívala se do očí svému otci.

      Nemohla to pochopit. Vlastními silami ho zabila v brutálním souboji. Pamatovala si, jak mu nohama rozdrtila lebku. Copak se to za něj tehdy jen někdo vydával? Podařilo se mu nějakým způsobem přežít? Všechny otázky se najednou zdály nepodstatné, protože v tom okamžiku zvedl svůj nůž se zjevným úmyslem zabořit