KAPITOLA PRVNÍ

      „Ceres! Ceres! Ceres!“

      Burácení davu připadalo Ceres, jako by to byl divoký tlukot jejího vlastního srdce. Zvedla meč na pozdrav a pevně přitom sevřela jeho jílec. V dlani přitom cítila kůži, kterou byl ovinutý. Nezáleželo jí na tom, že lidé na tribunách se pravděpodobně dozvěděli její jméno teprve před několika okamžiky. Stačilo jí, že ho znají a že teď vibrovalo skrz ni. Ceres ho vnímala téměř fyzicky.

      Na opačné straně Arény byl její protivník. Obrovský bojepán, který netrpělivě přecházel sem a tam. Když ho Ceres uviděla, ztěžka polkla. Snažila se ji potlačit, ale i tak se v ní vzedmula vlna strachu. Tohle, jak věděla, by mohl být poslední boj jejího života.

      Bojepán přecházel sem a tam jako lev v kleci. Mával přitom mečem v širokých obloucích, při kterých se zřejmě snažil co nejvíc předvádět své dmoucí svaly. Měl na sobě hrudní plát a na hlavě přilbu s hledím. Vypadal, jako by byl vytesaný z kamene. Ceres nemohla uvěřit tomu, že je to člověk z masa a kostí.

      Zavřela oči a v duchu se povzbuzovala.

      Dokážeš to, říkala si. Možná nevyhraješ, ale musíš se mu statečně postavit. Pokud bys měla zemřít, musíš zemřít se ctí.

      Zazněla fanfára, která přehlušila dokonce i řádění davu na tribunách. Její zvuk se nesl přes zápasiště a Ceresin protivník byl najednou v pohybu směrem k ní.

      Byl rychlejší, než si myslela, že tak obrovský člověk může být. Dostal se k ní dřív, než stihla zareagovat. Jediné, co mohla udělat, bylo uskočit válečníkovi z cesty a zvířit při tom trochu prachu.

      Bojepán švihl obouruč drženým mečem, Ceres se přikrčila a ucítila přitom závan proseknutého vzduchu. Válečník navázal sekem shora, jako by byl obyčejný řezník držící v rukou obrovský sekáček na maso. Ceres zavířila a zablokovala úder. Když narazil kov na kov, projel jí zvuk nárazu celým tělem. Nečekala, že bude úder tak silný.

      Kroužila kolem a protivník ji přitom sledoval s krutou neodvratností.

      Ceres slyšela své jméno ve spojení s povzbudivými výkřiky davu. Přinutila se zůstat soustředěná. Nespouštěla oči ze soupeře a snažila se vzpomenout na svůj výcvik. Přemýšlela o všem, co by se ještě mohlo stát, co by na ni mohl zkusit. Sama zaútočila, aby otestovala jeho připravenost, a vzápětí zakroužila zápěstím, aby se dostala přes válečníkův blok.

      Poznamenala ho mečem na předloktí, ale válečník tomu skoro ani nevěnoval pozornost.

      Usmál se, jako by ho to pobavilo.

      „Za to zaplatíš,“ varoval ji. Měl hrubý přízvuk, jako by pocházel z nějaké vzdálené části Impéria.

      Znovu byl u ní, nutil ji odrážet údery a uhýbat jim. Ceres věděla, že na něj nemůže zaútočit plnou silou, ztratila by koncentraci a on byl i tak příliš silný na to, aby ho zvládla.

      Při úhybu ucítila, že tam, kde by pod nohou měla mít pevnou zemi, je prázdno. Po očku se podívala a zjistila, že písek mizí v prázdné díře. Na moment stála jednou nohou pevně na zemi,