KAPITOLA PRVNÍ

      Riley seděla shrbená na své posteli a hleděla na svou knihu psychologie. Nemohla se přes všechen ten hluk v místnosti soustředit. Už zase hlaholila ta píseň – "Nedovolte, ať tento okamžik skončí" od Glorie Estefan.

      Kolikrát dnes večer tu hloupou písničku už slyšela? Zdálo se, že se poslední dobou ozývá z každého pokoje na koleji.

      Riley překřikovala hudbu a volala na svou spolubydlící ...

      "Trudy, už toho, prosím, nech! Nebo ať ta písnička už skončí. Nebo mě raději zastřel."

      Trudy se zasmála. S kamarádkou Rheou seděly na Trudyně posteli na druhé straně místnosti. Právě si navzájem namalovaly nehty a mávaly rukama kolem sebe, aby jim uschly.

      Trudy překřikovala hudbu, "Jistě, to rozhodně neudělám."

      "My tě mučíme," dodala Rhea. "Nedáme pokoj, dokud s námi nepůjdeš ven."

      Riley řekla, "Je čtvrtek večer."

      "No a?" Odpověděla Trudy.

      "No, že já mám zítra brzy ráno přednášku."

      Rhea se zeptala, "Od kdy potřebuješ spát?"

      "Rhea má pravdu," dodala Trudy. "Nikdy předtím jsem nepotkala takového nočního ptáka jako jsi ty."

      Trudy byla Rileyna nejlepší přítelkyně, blondýna s obrovským, přihlouplým úsměvem, kterým okouzlila skoro každého, koho potkala, zejména kluky. Rhea byla bruneta – hezčí než Trudy, a poněkud uzavřenější povahy, i když se snažila co nejvíce udržet krok s Trudynou družností.

      Riley zoufale zasténala. Vstala z postele a přešla k CD přehrávači, který patřil Trudy, ztlumila hudbu, pak vylezla zpět na svou postel a znovu uchopila knihu psychologie.

      A samozřejmě, jako na zavolanou, Trudy vstala a hudbu znovu zesílila – ne tak nahlas jako dříve, ale stále příliš hlasitě než aby se Riley mohla soustředit na čtení.

      Riley zabouchla svou knihu.

      "Přinutíš mě uchýlit se k násilí," řekla.

      Rhea se zasmála a řekla, "No, aspoň bude nějaká změna. Pokud tam budeš sedět takhle shrbená, už ti to zůstane."

      Trudy dodala, "A nesnaž se nám namluvit, že musíš studovat. Já do té psycho třídy chodím taky, pamatuješ? Vím, že jsi v té pitomé knize napřed – možná dokonce týdny."

      Rhea vyjekla předstíranou hrůzou. "Ty jsi napřed? Není to, něco jako nelegální? Protože to by určitě mělo být."

      Trudy strčila do Rhey a řekla, "Riley ráda ohromuje profesora Haymana. Má pro něj slabost."

      Riley vybuchla, "Já pro něj nemám slabost!"

      Trudy, řekla, "Promiň, moje chyba. Proč bys pro něj měla mít slabost?"

      Riley se neubránila myšlence ...

      Jen proto, že je mladý a roztomilý a chytrý?

      Jen proto, že všechny holky ve třídě jsou do něj zamilované?

      ... ale nechala si své myšlenky pro sebe.

      Rhea napřáhla ruku a začala si prohlížet nehty.

      Řekla Riley, "Jak už je to dlouho, co jsi zažila nějakou akci? Mám na mysli sex."

      Trudy zavrtěla hlavou na Rheu.

      "Neptej se," řekla. "Riley učinila slib cudnosti."

      Riley obrátila oči v sloup a říkala si ...

      Ani se nesnaž to obhájit domýšlivou odpovědí.

      Pak Trudy pověděla Rhee, "Riley dokonce ani nebere prášky."

      Riley v šoku vykulila oči nad Trudynou nerozvážností.

      "Trudy!" vykřikla.

      Trudy pokrčila rameny a řekla, "Neříkala jsi, abych přísahala, že to neřeknu nebo tak něco."

      Rhea otevřela ústa. Zdálo se, že tentokrát ji skutečně zachvátil děs.

      "Riley. Řekni že to není pravda. Prosím, prosím, řekni, že lže."

      Riley polohlasně zavrčela, ale nic neříkala.

      Kdyby jen věděly, pomyslela si.

      Nechtěla přemýšlet o jejím vzpurném období dospívání, natož o něm hovořit. Měla štěstí, že neotěhotněla nebo že nechytila nějakou hroznou nemoc. Na vysoké škole si dala pohov se spoustou věcí – včetně sexu, přestože vždycky v kabelce nosila pro každý případ krabičku kondomů.

      Trudy kousavě zesílila hudbu.

      Riley si povzdechla a řekla, "OK, vzdávám se. Kam chcete jít?"

      "Do Kentaurova doupěte," prohlásila Rhea. "Potřebujeme pořádnou pitku."

      "Kam jinam by se mohlo jít?" Dodala Trudy.

      Riley švihla nohama z postele a vstala.

      "Jsem dobře oblečená?" zeptala se.

      "Děláš si legraci?" Odpověděla Trudy.

      Rhea řekla, "Doupě je výstřední, ale ne až tak výstřední."

      Trudy přešla ke skříni a prohledala Rileyno oblečení.

      Řekla, "To mám být jako tvoje máma, nebo tak něco? Tohle si oblékni."

      Trudy vytáhla tílko se špagetovými ramínky a pěkné džíny a podala je Riley. Pak ona a Rhea vyšly na chodbu, aby daly dohromady několik dalších dívek na jejich patře, které s nimi půjdou.

      Riley se převlékla, pak na sebe hleděla ve dlouhém zrcadle na dveřích skříně. Musela připustit, že jí Trudy vybrala dobře. Krátké tílko lichotilo její štíhlé sportovní postavě. S dlouhými tmavými vlasy a oříškovýma očima by mohla zapůsobit jako holka z vysoké školy.

      I tak to kupodivu působilo jako kostým, Riley si nepřipadala sama sebou.

      Ale její kamarádky měly pravdu, trávila spoustu času studiem.

      A jistě se to s tím dalo i přehnat.

      Samá práce a žádná zábava ...

      Oblékla si džínovou bundu a zašeptala si pro sebe před zrcadlem ...

      "Pojď, Riley. Běž ven a trochu žij."

      *

      Když ona a její přátelé otevřeli dveře do Kentaurova doupěte, Riley byla téměř přemožena známým ale dusivým pachem cigaretového kouře a neméně dusivým zvukem heavy metalové hudby.

      Zaváhala. Možná byl tento výlet omyl. Byly skřípavé akordy Metallicy hudebním zlepšením, oproti ochromující jednotvárnosti Glorie Estefan?

      Ale Rhea a Trudy byly za ní a postrkovaly ji dovnitř. Tři další dívky z koleje byly za nimi a mířily přímo k baru.

      Skrze zakouřený vzduch Riley zahlédla některé známé tváře. Byla překvapena, že jich tu je ve všední den tolik.

      Většinu prostoru zabíral taneční parket, na kterém ozařovaly světelné paprsky mládež, která se šťastně svíjela do rytmu "Whiskey ve sklenici."

      Trudy popadla Riley a Rheu za ruku.

      "No