Hlídaná . Блейк Пирс
Читать онлайн книгу.
doposud položil.
Řekla, "Myslím, že jsem se při pohybu po kampusu v noci cítila vždy bezpečně. Ale teď ..."
Její hlas utichl.
Teď je všechno úplně jinak, pomyslela si.
Hintz se opět zamračil.
"No, doufám, že v budoucnu použijete lepší úsudek. Zejména když jste příliš mnoho vypila."
Riley vykulila oči.
"Měla jsem jen jednu skleničku vína," řekla.
Hintz se na ni mžouravě zadíval. Z jeho výrazu bylo patrné, že si myslí, že lže. Ostatní dívky se musely přiznat, že hodně pily a on předpokládal, že Riley pila stejně jako ony.
Nesnášela jeho postoj, ale rychle se přesvědčila, že ať už si o ní Hintz myslí cokoli, na tom teď nezáleží. Bylo by od ní hloupé a malicherné, kdyby se kvůli tomu naštvala.
Hintz si dál dělal poznámky a řekl, "To bude teď vše – prozatím. Musíte dodržovat stejná pravidla jako všichni ostatní na koleji. Dnes zůstaňte ve svém pokoji. Neplánujte opuštění kampusu, dokud nedostanete jinou informaci. Možná vám brzy budeme chtít položit další otázky."
Riley byla tak trochu zaskočená.
A to je všechno? říkala si.
Byl rozhovor opravdu u konce?
Protože ona měla ještě otázky, i když Hintz už ne.
Jedna otázka jí zejména vytanula na mysli od chvíle, kdy se objevila Rheino. Vzpomněla si, že vstoupila do Rheiny spoře osvětlené místnosti a spatřila její podříznutý krk a oči dokořán – ale nezastavila se, aby se podívala na její tělo opravdu zblízka.
Přerývaně řekla Hintzovi ...
"Mohl byste mi říct ... víte ..."
Náhle si uvědomila, jak těžké bude onu otázku položit.
Pokračovala, "Než zemřela ... předtím, než byla zabita ... byla Rhea ...?"
Nedokázala se přinutit to slovo vyslovit ...
Znásilněna.
A z Hintzova prázdného výrazu Riley viděla, že opravdu nemůže přijít, na co se chce zeptat.
Naštěstí ale důstojnice Frisbieová porozuměla.
Řekla, "Nemohu to říci s jistotou – koroner je stále na cestě sem. Ale já si nemyslím, že byla sexuálně napadena. Zdálo se mi, že její šaty nebyly během útoku narušeny."
Riley dýchala o něco snadněji a pohlédla na Frisbieovou s tichou vděčností.
Ta mírně přikývla a Riley odešla do kuchyně.
Jak Riley vyšla ze společenské místnosti, zjistila, že opět přemýšlí, co ostatní dívky řekly Hintzovi – například, zda Rhea opustila bar sama nebo ne. Věděly něco o tom, co se Rhee stalo, co Riley nevěděla? Konec konců s ní byly dokud se nerozhodla odejít.
Jak Riley šla po chodbě, viděla, že před dveřmi do Rheina pokoje stojí pár poldů z kampusu. Dveře byly nyní zalepeny páskou místa činu. Otřásla se při pomyšlení, že Rheino tělo tam stále je a čeká na příjezd patologa. Riley přišlo těžké si představit, že by v té místnosti ještě někdy někdo spal – ale jistě nezůstane prázdný navždy.
Riley otevřela dveře do svého pokoje, ve kterém byla tma, kromě paprsku světla, který prostupoval z chodby. Viděla, jak se Trudy otočila v posteli čelem ke zdi.
Je stále vzhůru, pomyslela si Riley.
Možná by si teď mohly promluvit a Riley by mohla získat odpovědi na své otázky.
Riley zavřela dveře, posadila se na svou postel a řekla, "Trudy, chtěla jsem se zeptat, jestli bychom si mohly promluvit o našich rozhovorech."
Stále čelem ke zdi Trudy odpověděla ...
"Nemáme o tom mluvit."
Riley byla udivena ostrým, ledovým tónem Trudyna hlasu.
"Trudy, já si nemyslím, že je to pravda, alespoň teď už ne. Hintz mi nic takového neřekl."
"Běž spát," řekla Trudy.
Trudyna slova Riley bolestně bodla. A náhle Riley poprvé pocítila slzy v očích a z krku se jí dral vzlyk.
Už tak bylo zlé, že Rhea byla brutálně zavražděna.
Teď na ni byla její nejlepší přítelkyně naštvaná.
Riley zalezla pod deku. Jak jí začalo něco docházet, rozkutálely se jí po tváři slzy ...
Její život se navždy změnil.
Ani si ještě nedokázala představit, jak.
KAPITOLA PÁTÁ
Druhý den ráno Riley seděla v aule univerzity spolu s dalšími, zasmušile vyhlížejícími studenty. Ačkoliv byla nálada v kampusu depresivní, musela se sama sebe tázat, zda se všichni ostatní cítí tak mizerně jako ona. Zdálo se jí, že někteří vypadají spíše naštvaně, než smutně. Někdo se zdál být nervózní, jako by se bál jakéhokoli pohybu kolem sebe.
Jak můžeme něco takového překonat? říkala si.
Ale samozřejmě, že ne každý byl blízko Rhee. Ne všichni ji znali. Bezpochyby by se zhrozili při pomyšlení, že se na akademické půdě udála vražda, ale pro mnohé z nich by to nebylo osobní.
Pro Riley to osobní bylo. Nemohla setřást zděšení, které ji zasáhlo při pohledu na Rheu ...
Nedokázala se přinutit přemýšlet nad oněmi slovy. Nemohla o své přítelkyni přemýšlet jako o mrtvém těle, navzdory tomu, co viděla včera večer.
Celé dnešní shromáždění v areálu jí připadalo úplně odpojené od toho co se stalo. Také se zdálo, že se to táhne donekonečna, díky čemuž se cítila ještě hůř.
Velitel Hintz právě dokončil přísnou přednášku o bezpečnosti na kampusu a sliboval brzké zadržení vraha, a nyní Dean Trusler blábolil a blábolil o tom, jak dostat věci zde na univerzitě v Lantonu zpět do normálu.
Hodně štěstí, pomyslela si Riley.
Pro dnešek byly zrušeny přednášky, řekl Trusler, ale budou pokračovat v pondělí. Řekl, že chápe, že se někteří studenti nemusí cítit připraveni jít zpátky do třídy tak brzy, a také že někteří z nich budou chtít jet domů za svými rodinami na pár dní, a školní poradci budou připraveni pomoci všem řešit toto strašné trauma a ... a ... a ...
Riley přestala dávat pozor a potlačila zívnutí, zatímco děkan vážně promlouval dál, podle jejího úsudku neříkal nic užitečného. Minulou noc sotva spala. Právě začínala usínat, když hlučně dorazil patologův tým. Pak už stála u dveří a v tiché hrůze přihlížela, jak tým na lehátku odváží přikrytou siluetu.
Pomyslela si, že to určitě nemůže být někdo, kdo se před několika hodinami smál a tančil. To nemůže být Rhea.
Potom Riley už neusnula. Nemohla si pomoci a záviděla Trudy, který celou noc v nevědomí prospala – pravděpodobně, domnívala se Riley, díky alkoholu, který předtím požila.
Brzy ráno asistentka na koleji oznámila tuto schůzku interkomem. Trudy byla ještě posteli, když Riley odešla. Když Riley přišla