KAPITOLA TŘETÍ

      Když Ryan zvedl telefon, Riley neztrácela čas.

      "Chodíš s někým, Ryane?" zeptala se.

      "Proč?"

      "Volala sem žena a chtěla s tebou mluvit."

      Ryan zaváhal, než se zeptal, "Máš její jméno?"

      "Ne. Zavěsila jsem."

      "Kéž bys to neudělala. Mohla to být klientka."

      "Byla opilá, Ryane. A bylo to osobní. Slyšela jsem to v jejím hlase."

      Zdálo se, že Ryan neví, co říct.

      Riley zopakovala svou otázku, "Chodíš s někým jiným?"

      "Já – já, omlouvám se," koktal Ryan. "Nevím, jak získala tvé číslo. Musí to být nějaký omyl."

      To rozhodně omyl byl, pomyslela si Riley.

      "Neodpověděl jsi na mou otázku," řekla.

      Ryan se nyní začal zlobit.

      "Co když chodím s někým jiným? Riley, nikdy jsme si nedali závazek exkluzivity."

      Riley byla ohromena. Ne, nevzpomínala si, že by udělali takovou dohodu. Ale i tak ...

      "Jen jsem se domnívala-" začala.

      "Možná jsi měla příliš mnoho domněnek," přerušil ji Ryan.

      Riley se snažila potlačit svůj temperament.

      "Jak se jmenuje?" zeptala se.

      "Lina."

      "Je to vážné?"

      "Nevím."

      Telefon se v Rileyně ruce třásl.

      Řekla, "Nemyslíš, že je načase se rozhodnout?"

      Rozhostilo se ticho.

      Ryan nakonec řekl, "Riley, chtěl jsem s tebou o tom mluvit. Potřebuji trochu prostoru. Celá ta rodinná záležitost – myslel jsem, že jsem na to připraven, ale nebyl jsem. Chci si užívat svůj život. Měla by sis vzít trochu volno a také si užívat ten svůj."

      Riley slyšela v jeho hlase důvěrně známý tón.

      Opět je zpátky v režimu playboye, pomyslela si.

      Vychutnává si svou novou známost, odpoutává se od Riley a jeho rodiny. Nedávno ještě působil jako změněný člověk – oddanější a zodpovědný. Měla si už dávno uvědomit, že to nebude dlouho trvat. Vůbec se nezměnil.

      "Co budeš dělat teď?" zeptala se.

      Ryan zněl, jako by se mu ulevilo, že mohl své pocity konečně ventilovat.

      "Hele, celá ta věc s pendlováním mezi tvým a mým domem – nějak mi to nevyhovuje. Připadá mi to příliš dočasné. Myslím, že bude lepší, když odejdu."

      "April bude zklamaná," řekla Riley.

      "Já vím. Ale něco vymyslíme. Budu s ní nadále trávit čas. A ona bude v pořádku. Už si prošla horším."

      Ryanovo zlehčování Riley rozčilovalo víc a víc. Byla připravena vybuchnout.

      "A co Jilly?" Řekla Riley. "Má tě opravdu velmi ráda. Začala s tebou počítat. Pomáháš jí se spoustou věcí, jako s jejími domácími úkoly. Potřebuje tě. Prochází si mnohými změnami a je to pro ni těžké."

      Nastala další odmlka. Riley věděla, že se Ryan chystá říci něco, co se jí opravdu nebude líbit.

      "Riley, Jilly byla tvoje rozhodnutí. Obdivuji tě za to. Ale já jsem se do toho nikdy nemísil. Ztrápený teenager někoho jiného je pro mě příliš. To není fér."

      Riley příliš zuřila, než aby byla schopná promluvit.

      Ryan opět přemýšlel pouze o jeho vlastních pocitech.

      Celá ta věc byla beznadějná.

      "Přijeď a vyzvedni si své věci," řekla skrze zaťaté zuby. "Ujisti se, že přijdeš, až budou holky ve škole. Chci, aby odtud všechny tvé věci zmizely co nejrychleji."

      Zavěsila telefon.

      Vstala od stolu a přecházela po místnosti, kypěla hněvem.

      Přála si, aby mohla svůj vztek nějak ventilovat, ale právě teď nemohla udělat vůbec nic. Čekala ji bezesná noc.

      Ale zítra bude moci udělat něco, aby se odreagovala.