Svezení. Блейк Пирс
Читать онлайн книгу.
by jim Crivaro záviděl?
Crivaro a Harry se zdáli být oba ve stejném věku. Vůbec neuvažovala o tom, že by Crivaro šel do penze. Jestlipak to on sám někdy zvažoval?
Mělo by to pro něj vůbec nějaký smysl?
Riley o svém učiteli nevěděla mnoho věcí. To málo, co věděla, ale bylo, že je rozvedený a má syna, který se mu odcizil.
Crivarův život se ani vzdáleně nepodobal životu Harryho a Jillian, kteří byli obklopeni šťastnou rodinou. Jestli měl nějaká vnoučata, nikdy se o nich Riley nezmínil. Sdělil Riley, že jeho bývalá žena je znovu šťastně vdaná a že jeho syn se živí prodejem nemovitostí a…
„Žijí naprosto normální život, jako ostatní lidé.“
Potom se sebekriticky zasmál a dodal: „Já to asi normálně neumím.“
Riley si poprvé uvědomila, že Crivaro musí být dost osamělý.
Jestli jediným smyslem jeho života byla jeho práce a jestli má pocit, že tím v životě o něco přišel, pak v něm bezpochyby musela tato spokojená manželská dvojice v důchodu vyvolávat melancholické pocity.
Mohla jeho osamělost za to, že ji vzal s sebou na tenhle prapodivný výlet?
Čas od času měla Riley pocit, že Crivaro je pro ni víc jako její otec, než ten zahořklý ex-mariňák, co žije sám v horách. Když už nic jiného, tak ji alespoň občas pochválil za to, co udělala dobře. A to je víc, než kdy udělal její pravý otec.
Přemýšlí o mně někdy jako o své dceři? napadlo ji.
Všichni dojedli a zamířili na parkoviště. Riley se ulevilo, že počasí bylo ve skutečnosti příjemné. Bylo teplo, ale nebylo horko ani dusno. Možná si přeci jen vystačí s oblečením, které si s sebou sbalila.
Očekávala, že dorazí ke karavanu, který viděla na fotkách, ale na parkovišti stálo jen samotné vozidlo bez přívěsu.
„Kde máte přívěs?“ zeptal se Crivaro.
„To je na naší výbavě to nejlepší,“ odpověděla Jillian. „Kdykoli můžeme odpojit náš domov a nechat ho v kempu a projet se po okolí v našem… no… řekněme autě. Není to tak nóbl, jako mají jiní, ale je to praktické.“
Crivaro a Harry nastoupili dopředu a Riley s Jillian se usadily na prostorných sedadlech vzadu.
Harry opustil letiště a po cestě pokračoval v přátelském hovoru s Crivarem – kudy sem z Colorada přijeli, kam mají namířeno, co navštěvují každou zimu a kde mají dobré restaurace. Riley měla dojem, že má snad nekonečnou zásobu naprosto obyčejných věcí, o kterých může hovořit, ale zdálo se, že ho Crivaro pozorně poslouchá a vůbec ho to nenudí.
Riley přestala věnovat jejich konverzaci pozornost. S povděkem přijala, že Jillian, která seděla vedle ní, nemá potřebu ji zahrnout podobnou prostoduchou konverzací.
Riley přemítala, co by vůbec v rámci zdvořilostní konverzace Jillian říkala.
Když Harry najel na dálnici a zamířil na sever, Jillian se rozpovídala.
„Koukám, že jsi zasnoubená.“
Ta poznámka Riley rozhodila, ale vzápětí si všimla, že Jillian kouká na její zásnubní prsten.
Usmála se a řekla: „Ano, to jsem.“
Jillian se pousmála a zeptala se: „Máte už určené datum svatby?“
Riley naprázdno polkla.
„Ehm, ne, ještě ne,“ odpověděla.
Pravdou bylo, že s Ryanem neměli nejmenší tušení, kdy by se svatba měla konat. Někdy se zdála i samotná myšlenka na svatbu naprosto nereálná.
„Tak vám přeju, ať jste hlavně šťastná,“ řekla Jillian.
Jillian se otočila začala koukat z okna.
Riley přemýšlela nad významem jejích slov.
„Tak vám přeju, ať jste hlavně šťastná.“
Jillian se svým manželem očividně své štěstí nalezli. Ale Riley měla pocit, že to nebylo zadarmo a že Harryho práce u policie určitě jejich cestu za štěstím neusnadnila.
Riley opět přemýšlela o své vlastní budoucnosti.
Co pro ni měla přichystaného?
S Ryanem jim občas spolu bylo naprosto skvěle. Ale měla obavu, že jakékoli dlouhodobější štěstí by v jejich případě bylo také těžce dosažitelné.
Bude moci jednou odejít do penze a užívat si čas s někým, koho miluje?
Anebo skončí osamělá jako agent Crivaro?
Riley se podívala ze svého okna. Krajina, která jí přebíhala před očima byla tak odlišná od čehokoli, co kdy viděla. V porovnání s oblastmi, které lidi zastavěli a zkultivovali tam zeleň, se jí zdejší krajina zdála úplně bez života.
Někde v poušti podobné téhle přišla mladá žena brutálním způsobem o život. Stalo se to poprvé? Nebo už ta stejná zrůda vraždila dřív?
Pokud ano, pak ho Crivaro a Riley musí nadobro zastavit.
KAPITOLA ŠESTÁ
Rileyině pozornosti neuniklo, že jak se blížili k městu Tunsboro, Jillian začala opět vypadat znepokojeně.
Možná k tomu má důvod, pomyslela si Riley.
Muži vepředu se už nebavili o cestování a dalších běžných věcech. Harry přerušil svůj monolog a vrátil se k tématu, které ho nepřestalo tížit.
„Taky už mám rozpracovanou teorii k těm dvěma vraždám,“ řekl. „Chceš ji slyšet?“
Riley zaslechla, jak si Jillian povzdechla. Určitě si dělala starosti, že na poslední chvíli její manžel nedodrží slib a že se přece jen zaplete do případu.
Crivaro vypadal podrážděně a téměř neslyšně zamručel.
Riley byla přesvědčená, že tím chtěl říct „ne“. Ale Harry byl očividně odhodlaný se o svou teorii stejně podělit.
„Myslím si – ne, jsem si skoro jistý – že vrah má obytný vůz a cestuje od kempu ke kempu.“
„Takže je to někdo jako ty?“ zeptal se suše Crivaro.
Harry se zachechtal.
„Jo, někdo jako já, až na to, že já strávil roky snahou tyhle neřády chytat. Ale jo, svým způsobem máš pravdu. Vrahem je někdo, kdo naprosto splynul s lidmi, co kempují a s jejich kulturou. V kempech si určitě vyhlíží oběti.“
Crivaro zavrtěl hlavou: „Já ti nevím, Harry.“
Harry ho ignoroval a dál rozvíjel svou teorii. Riley měla naprosté pochopení pro Crivarovy pochybnosti. I kdyby měl Harry pravdu a ty dvě vraždy byly propojené, tak to ještě určitě neznamenalo, že by vrah své oběti „pronásledoval“. Byla si vědoma, že některé vraždy jsou spontánní činy, ke kterým došlo, protože někdo měl k jejich spáchání vhodnou příležitost. Necestují navíc většinou lidé v karavanech ve skupinách nebo aspoň v párech? Představa kempujícího psychopata, který křižuje kempy v celé zemi se zdála poněkud přitažená za vlasy.
Nakonec Harry dodal: „Takže, Jakeu, ne že bych ti chtěl říkat, jak máš dělat svou práci…“
Riley