Dokonalý Úsměv. Блейк Пирс
Читать онлайн книгу.
myslím, že už jsme tady toho viděli dost,“ prohlásil a otočil se k Jessie. „Co kdybychom zajeli navštívit Gabrielle Cantuovou a zjistili, zda nám bude schopná říct něco zajímavějšího?“
Jessie přikývla. Viděla na něm, že se snaží věci popohnat. Očividně se chtěl co nejdříve ujistit, zda tento případ souvisí s jedním z jeho hledaných sériových vrahů, aby se ho v opačném případě mohl rychle zbavit a s ním i jí.
Na jednu stranu jí to přišlo poněkud chladné, na druhou mu to ale nedokázala zazlívat. Zajímali ho sérioví vrazi, ne oběti nemotorných pobodání klíči. A ačkoli se jí to nechtělo přiznávat, to samé platilo i o ní.
KAPITOLA PÁTÁ
Jessie nevěděla, čím se Gabriellin objev, Carter Harrington, živí, evidentně to ale dobře vynášelo. V jeho spisu bylo uvedeno pouze to, že je „tržní investor“, což mohlo znamenat prakticky cokoliv. Jeho bránou chráněné sídlo na Briar Summit Drive, hned vedle Mulholland Drive, mělo tři patra a ničím nezakrytý výhled na San Fernando Valley i západní stranu Los Angeles. Jakmile je se zabzučením pustili dovnitř, Jessie, Dolan, Murph a Toomey vyjeli svým autem po dlouhé příjezdové cestě ke kruhovému parkovišti před domem. Zbylí maršálové zůstali v druhém vozidle před vstupem na pozemek.
Carter Harrington vyšel ven, aby je přivítal. Bylo mu skoro padesát, vlasy měl protkané šedinami a jeho vypracovaná postava svědčila o tom, že má spoustu času na posilování. Na sobě měl neformální polokošili, světle hnědé dlouhé kalhoty a sandály. Usmíval se, z jeho začervenalých, kalných očí však bylo poznat, že celou noc nespal.
„Carter Harrington,“ představil se a nabídl ruku nejdřív Jessie a poté Dolanovi. „Mrzí mě, že se setkáváme za těchto okolností.“
„Nás taky,“ odpověděla Jessie. „Já jsem Jessie Huntová z LAPD a tohle je Jack Dolan od FBI. Děkujeme, že jste nás přijal tak rychle.“
„FBI?“ zopakoval Harrington se zjevným překvapením. „A co ti detektivové, se kterými jsem mluvil předtím v domě?“
„Ti pořád vedou vyšetřování jako hlavní tým,“ prohlásil Dolan ledabyle. „Bereme to jenom jako multijurisdikční případ. Není to nic neobvyklého.“
Zdálo se, že Harringtona jeho odpověď uspokojila, ačkoli Jessie přišla naprosto nicneříkající. Proto ji nejspíš Dolan také zvolil.
„Kde je slečna Cantuová?“ zeptala se.
„No jistě,“ vyhrkl, jako kdyby si najednou vzpomněl, proč sem v první řadě přijeli. „Gabby se dívá na televizi ve společenské místnosti. Vzala si na uklidnění nervů pár zoloftů, ale je vzhůru. Vlastně jste nejspíš trefili ideální čas. Je při sobě, ovšem už není tak rozrušená.“
„Výborně,“ pochvaloval si Dolan. „Třeba byste nám svou verzi událostí mohl převyprávět po cestě k ní.“
„Samozřejmě,“ přitakal Harrington, vtom si však všimnul, že se k nim připojil pouze Murph. Toomey zůstal stát u auta.
„Ehm, a co támhle váš kamarád?“ chtěl vědět.
„Ále, ten je tu jen jako psychická podpora,“ prohlásil Dolan s vážnou tváří. „Vůbec si ho nevšímejte, ani toho druhého. Na to důležité jsme tady já a Huntová.“
„Dobře,“ ustoupil Harrington a zavedl je do domu, aniž by se dál na něco vyptával, třebaže ho to celé očividně zmátlo.
„Tak,“ ozvala se Jessie, aby se přes tu záležitost co nejrychleji přenesli. „Co jste v tom domě včera v noci dělal?“
„Jasně, tohle,“ začal, zatímco je prováděl dřevem obloženou chodbou. Najednou zněl nervózně. „Večer jsme si spolu s Gabby vyšli. Bylo to naše první rande. Šli jsme si zatancovat do pár klubů. Pak mě pozvala k sobě domů a já jí na to kývnul. Já… dělal jsem si pohodlí v její ložnici, zatímco ona si na minutku odběhla do koupelny. Zničehonic jsem uslyšel, jak křičí, tak jsem za ní běžel. Našel jsem to, co později vaši kolegové. Ve vaně ležela její spolubydlící. Okamžitě jsem zavolal na sto dvanáct. Potom jsme si šli sednout do obýváku a tam jsme zůstali, dokud nedorazila pomoc.“
„S Claire jste se předtím nikdy nesetkal?“ zajímal se Dolan.
Harrington se zastavil na prahu rozlehlého pokoje, o němž Jessie usoudila, že to musí být zmiňovaná společenská místnost. V pozadí slyšela zvuky z televize.
„Ne. Ani jsem nevěděl, že má Gabby spolubydlící. Jak už jsem říkal, bylo to naše první rande. Do té doby jsme si jen psali textovky a telefonovali.“
„Jak jste se s Gabby seznámil?“ vyzvídala Jessie a snažila se přitom zachovat lhostejný tón.
„Přes internetovou seznamku,“ odvětil prostě.
Ví o tom vaše žena?
Jessie byla v pokušení tu otázku vyslovit nahlas, nakonec se však rozhodla nechat si ji na později, jestli ji bude potřebovat. Tenký kroužek bledé kůže na Harringtonově jinak opáleném prsteníčku naznačoval, že se buď velmi nedávno rozvedl, nebo si snubní prsten sundal speciálně pro tuhle příležitost.
„Představíte nás?“ požádal ho Dolan. „Nechceme tam jen tak vpadnout a vyděsit ji.“
„Jistě,“ přisvědčil Harrington a uvedl je do obrovské místnosti s vysokými skleněnými okny, jež sahala od země až po klenutý strop.
„Gabby,“ oslovil ji pevným, ale laskavým hlasem. „Tihle lidé by si s tebou rádi promluvili.“
Žena ležící na lenošce zvedla hlavu. Přestože vypadala úplně zničeně a oči měla zarudlé, patrně po mnohahodinovém pláči, stále byla naprosto okouzlující. Nesdílela sice Claiřin typicky americký vzhled, zato působila mnohem exotičtějším a smyslnějším dojmem. Přes ramena jí spadaly dlouhé tmavé vlasy, a když se posadila, viděla Jessie, že její tělo má přesně ty křivky, jaké přimějí muže, jako je Carter Harrington, aby před ní schovali snubní prstýnek.
„Co jsou zač?“ zeptala se napůl ustrašeně, napůl vzdorovitě.
„Já se jmenuji Jessie, Gabby,“ odpověděla přívětivě Jessie, a ujala se tak iniciativy. „A tohle je Jack. Patříme k týmu, který vyšetřuje, co se stalo včera v noci. Víme, že jste už na nějaké otázky odpovídala, rádi bychom vám jich ale ještě pár položili. Myslíte, že to zvládnete?“
„Asi jo,“ utrousila Gabby bez nadšení.
„Díky,“ ocenila to Jessie, přešla k pohovce a posadila se co nejblíže k lenošce. „Pokusíme se vás dlouho nezdržovat. Je mi jasné, že musíte být úplně vyčerpaná.“
Gabby přikývla a pak zalétla očima do rohu místnosti.
„To je kdo?“ ukázala na amerického maršála, který zaujal pozici mezi vstupem do místnosti a chodbou, z níž před okamžikem vyšli.
„To je Murph,“ vysvětlila Jessie. „Moc toho nenamluví. Ale je neuvěřitelně chytrý. Bude hlavně poslouchat. Na otázky se tě budeme ptát já a Jack. Nechceš se posadit, Jacku?“
Střelila po Dolanovi pohledem, do něhož se snažila co nejdůrazněji vložit zprávu „sedni si, vždyť ji děsíš“. Zdálo se, že to pochopil, protože se opravdu posadil.
„Tak, Gabby, začneme třeba tímhle,“ zahájila rozhovor Jessie. „Nevíš, jestli Claire někdo v poslední době vyhrožoval? Například bývalý