Vzestup Statečných . Морган Райс
Читать онлайн книгу.
překážet,” řekla Dierdra. “Stejně musím přejít přes Escalon. Vracím se ke svému otci. Raději bych jej nepřecházela o samotě.”
Anvin si třel vousy.
“To by se tvému otci nelíbilo,” řekl Kyře. “Může být přítěží.”
Kyra položila rozhodně ruku na Anvinovo zápěstí.
“Dierdra je moje přítelkyně,” řekla konejšivě. “Neopustila bych ji, stejně jako ty bys neopustil žádného z tvých mužů. Co jsi mě vždy učil? Žádný muž nezůstane pozadu.”
Kyra si povzdychla.
“Možná, že jsem pomohla Dierdře z té cely,” dodala Kyra, “ale ona mě také zachránila. Dlužím jí. Je mi líto, ale tolik nezáleží na tom, co si myslí můj otec. Já přecházím sama Escalon, ne on. Ona jde se mnou.”
Dierdra se usmála. Udělala krok ke Kyře a zavěsila si do ní paži, vykračovala o to pyšněji. Kyra měla dobrý pocit z toho, že s ní bude cestovat a věděla, že udělala dobré rozhodnutí, ať se stane cokoli.
Kyra si všimla, že poblíž jdou i její bratři a nemohla si pomoci a cítila zklamání, že se o ni více nestarali, že ani nepomysleli na to se k ní také přidat; příliš se s ní snažili soupeřit. Bylo jí z toho smutno, že měli mezi sebou takový vztah, ale ona nemohla změnit druhé lidi. Uvědomila si, že je na tom stejně lépe. Byli suverénní a stejně by provedli něco lehkomyslného a přivedli ji do problémů.
“Já bych se k tobě chtěl také přidat,” řekl Anvin a jeho hlas byl ztěžklý proviněním. “Ta myšlenka, že přecházíš Escalon, mi nesedne.” Povzdychl si. “Ale tvůj otec mě teď potřebuje víc, než kdy předtím. Požádal mě, abych s ním šel na jih.”
“A já,” dodal Arthfael. “Bych se k tobě také rád přidal – ale byl mi přidělen úkol přidat se k mužům na jihu.”
“A já mám zůstat zde a strážit Volis v jeho nepřítomnosti,” dodal Vidar.
Kyry se dotkla jejich snaha ji podpořit.
“Nebojte se,” odpověděla. “Nemám před sebou víc než tři dny jízdy. Zvládnu to.”
“Určitě,” přidal se Baylor a přistoupil blíže. “A tvůj nový kůň se o to postará.”
Jak to řekl, zatlačil Baylor na dveře do konírny, které se otevřely, a všichni jej následovali do nízké kamenné budovy, plné pachu koní.
Jak ho následovala dovnitř vlhkými a chladnými stájemi, které byly plné zvuků rozrušených koní, Kyřiny oči si pomalu zvykaly na tlumené světlo. Podívala se stájemi a před sebou uviděla řady těch nejkrásnějších koní, jaké kdy viděla – velké, silné, nádherné koně, černé a hnědé, každý z nich byl šampion. Byla to vzácná pokladnice.
“Lordovi muži si pro sebe schovali to nejlepší,” vysvětloval Baylor za chůze, pyšně kráčel chodbou a byl ve svém živlu. Jednoho koně se dotkl, druhého poplácal a zdálo se, že v jeho přítomnosti zvířata ožila.
Kyra šla pomalu a všeho si všímala. Každý kůň byl jako umělecké dílo, větší než většina koní, které kdy viděla, oplývající krásou a sílou.
“Díky tobě a tvému drakovi patří nyní tito koně nám,” řekl Baylor. “A je jen správné, aby sis také vybrala. Tvůj otec mi nařídil, aby sis vybrala jako první, dokonce i dříve než on sám.”
Kyra byla ohromená. Jak si prohlížela konírnu, pocítila velkou míru zodpovědnosti a věděla, že má před sebou životně významný výběr.
Kráčela pomalu a hladila je po hřívách, cítila jak byly jemné a hladké a jak silní byli a byla na rozpacích, kterého si vybrat.
“Jak si mám vybrat?” zeptala se Baylora.
On se usmál a potřásl hlavou.
“Trénuji koně celý svůj život,” odpověděl, “také jsem je vychoval. A jestli mám o něčem povědomí, pak o tom, že žádní dva koně nejsou stejní. Někteří jsou chovaní pro svou rychlost, jiný pro svou vytrvalost; někteří jsou chovaní kvůli své síle, zatímco jiní nosí náklady. Někteří jsou příliš pyšní, aby vůbec něco nosili. No a jiní jsou stavení na boj v bitvě. Někteří vynikají v souboji jednotlivců, jiní chtějí prostě jen bojovat, a jiní jsou stavěni na nekonečné válčení. Někteří se stanou tvým nejlepším přítelem a jiní se na tebe zaútočí. Vztah s koněm je něco kouzelného. Musí na tebe volat a ty na ně. Vyber si dobře a tvůj kůň navždy zůstane po tvém boku, v bitvách i během války. Žádný dobrý bojovník není bez koně.”
Kyra pomalu kráčela a srdce jí poskakovalo vzrušením, procházela kolem jednoho koně po druhém, někteří se na ni podívali, jiní svůj pohled odvrátili, někteří zařehtali a nervózně přešlápli, jiní stáli poklidně. Čekala, až ucítí propojení, ale žádné necítila. Cítila se otráveně.
A pak najednou Kyra ucítila mrazení v zádech, bylo to jako by jí proběhl blesk. Jako ostrý zvuk to zadunělo konírnou, byl to zvuk, který jí říkal že toto je její kůň. Nezněl jako běžný kůň – ale vydával mnohem temnější zvuk, mnohem silnější. Přerušoval všechen hluk a přehlušoval všechny ostatní, jako divoký lev, který se snaží dostat se ze své klece. Zároveň ji to děsilo – a přitahovalo.
Kyra se tím směrem otočila, na konec konírny, a jak to udělala, najednou zaznělo zapraskání dřeva. Viděla, jak se stáj rozpadla, všude létalo dřevo a následovalo pozdvižení, jak tam několik mužů spěchalo a snažilo se uzavřít rozbitá vrata. Kůň je nadále rozbíjel svými kopyty.
Kyra spěchala směrem k tomu rozruchu.
“Kampak jdeš?” zeptal se jí Baylor. “Dobří koně jsou tady.”
Ale Kyra ho ignorovala a nabírala rychlost, její srdce jí bušelo rychleji a rychleji, jak se blížila. Věděla, že ji volá.
Baylor a ostatní spěchali, aby ji dostihli, jak byla již téměř na konci a jak na něj došla, otočila se a nad tím pohledem, který před ní vytanul, zalapala po dechu. Stál tam kůň, který se zdál být dvakrát tak velký, než ostatní, jeho nohy byly tlusté jako kmeny stromů. Měl dva velmi ostré parohy, které nebylo za jeho ušima téměř vidět. Jeho kůže nebyla hnědá nebo černá, jako ji měli jiní, ale tmavě šarlatová – a jeho oči byly jiné, než měli ostatní, a zářily zeleně. Hleděly přímo na ni, a ta intenzita ji zasáhla přímo do hrudi a vzala jí dech. Nemohla se ani pohnout.
To stvoření, které se nad ní vypínalo, vydalo zvuk, podobný zavrčení a odhalilo tesáky.
“Co je toto za koně?” zeptala se Baylora a její hlas nebyl nic než šepot.
Nesouhlasně potřásl hlavou.
“To není kůň,” zamračil se, “ale divoká bestie. Hříčka přírody. Velmi neobvyklá. To je Solzor. Byl přivezen z odlehlé části Pandesie. Lord Guvernér si ho musel nechat jako trofej na ukazování. Nebyl schopen na něm jezdit – nikdo toho nebyl schopen. Solzoři jsou divoká stvoření a nelze je zkrotit. Pojď – plýtváš svým vzácným časem. Zpět ke koním.”
Ale Kyra tam stála jak přirostlá k zemi a nemohla odvrátit svůj pohled. Její srdce jí bušilo, protože věděla, že patří jí.
“Vybrala jsem si tohoto,” řekla Baylorovi.
Baylor a ostatní zalapali po