Vzestup Draků . Морган Райс
Читать онлайн книгу.
poschodí vysoko a byly orámovány úchvatnými řadami cimbuří. Byly zakončeny kulatou věží na odvrácené straně, kaplí pro vesničany, ale pro ni to bylo místo, kam mohla vylézt, vyhlížet do krajiny a být o samotě. Kamenný celek byl obkroužen vodním příkopem, přes který se překlenovala široká hlavní cesta a klenutý kamenný most ten byl zase obkroužen vrstvami vnějších valů, kopců, příkopů, zdí – místo, jak se patří, pro jednoho z nejdůležitějších bojovníků Krále – jejího otce.
I když byl Volis, poslední pevnost před Plameny, vzdálený od Androse, hlavního města Escalonu, vzdálený několik dnů jízdy na koni, byl i tak domovem mnohým z proslavených bojovníků krále. Také se stal vzorem a místem, které bylo domovem stovkám vesničanů a farmářů, kteří žili v blízkosti jeho zdí a pod jeho ochranou.
Kyra se podívala na tucty malých jílových chaloupek, zasazených do kopců před pevností, z jejich komínů stoupal dým, farmáři pospíchali tam a zpět a připravovali se na zimu a na večerní slavnost. To, že se vesničané cítili dostatečně v bezpečí, i když žili mimo hlavní hradby, bylo, jak Kyra věděla, důkazem ohromného respektu k moci jejího otce, a také to byl jev, který byl jinde v Escalonu nevídaný. Nakonec je od zásahu ochranné ruky dělilo pouze zaznění výstražné trubky, které by vyvolalo okamžité shromáždění všech otcových mužů.
Kyra se podívala dolů na padací most, vždy přeplněný davy lidí – farmáři, ševci, řezníky, kováři, samozřejmě také bojovníky – všichni spěchající z pevnosti do krajiny a opět nazpět. Mezi hradebními zdmi se pouze nežilo a trénovalo, ale byla zde také celá řada ševcovských dvorků, které se staly shromaždovacím místem pro obchodníky. Každý den byly do řady vystaveny jejich stánky, lidé zde prodávali své výrobky, vyměňovali si zboží, chlubili se svým denním úlovkem nebo exotickými látkami či kořením a sladkostmi, které byly nakopeny až někde za mořem. Dvorky v opevnění byly vždy zaplněny exotickými vůněmi, ať již zvláštními čaji, nebo vařenými pokrmy; mezi nimi by se mohla toulat celé hodiny. Její srdce zabušilo, když v dáli za zdmi uviděla kruhové cvičiště pro otcovy muže, Bránu Bojovníků, s nízkou kamennou zdí, která jej obklopovala, a se vzrušením pozorovala, jak se jeho muži, nastoupeni v úhledných řadách i s koňmi, snažili probodnout své cíle – ze stromů visící štíty. Toužila po tom s nimi trénovat.
Kyra najednou uslyšela výkřik, ten hlas jí byl tak povědomý, jako by to byl její vlastní, přicházel ze strážního domku, a ona se okamžitě otočila a plně se soustředila. V davu bylo pozdvižení, a jak pozorovala to hemžení, z davu se vyvalil a zamířil si to na hlavní cestu, její mladší bratr Aidan, veden jejími dvěma staršími bratry Brandonem a Braxtonem. Kyra ztuhla, ve střehu. Z rozrušeného tónu hlasu svého mladšího bratra poznala, že její starší bratři neplánovali nic dobrého.
Kyřiny oči se zúžily, jak pozorovala své starší bratry, a cítila ten známý pocit zloby, který v ní stupňoval a nevědomky pevněji sevřela rukojeť svého luku. Pak vyšal Aidan, a mezi oběma pochodoval, oba byli o dobrou stopu vyšší, než on a oba ho drželi za paži a táhli ho proti jeho vůli, směrem od pevnosti a do krajiny. Aidan, malý, hubený, citlivý chlapec, ani ne desetiletý, vyhlížel obzvláště zranitelně, zmáčknutý mezi oběma bratry, přerostlými sedmnáctiletými a osmnáctiletými surovci. Měli podobné rysy a barvu, silné čelisti, pyšné brady, tmavě hnědé oči a vlnité hnědé vlasy – i když Brandon a Braxton měli své vlasy ostříhané nakrátko, zatímco Aidanovy mu padaly neukázněně očí. Všichni si byli podobní – a nikdo z nich nebyl podobný jí, s jejími světle blond vlasy a světle šedýma očima. Byla oblečená do pletených punčocháčů, vlněné dlouhé blůzy a pláště, Kyra byla vysoká a štíhlá, a říkali jí, že byla až příliš pobledlá, měla široké čelo a malý nos, a byla obdařená nápadnými rysy, kvůli kterým se nejeden muž ohlédl. Obzvláště nyní, když jí táhlo na patnáct, si všímala, že se její vzhled mění.
Bylo jí to nepříjemné. Nechtěla na sebe tolik upozorňovat a nemyslela si o sobě, že je krásná. Vůbec se nezajímala o svůj vzhled – jen o trénink, o chrabrost, o čest. Raději by se podobala svému otci, tak jako její bratři, muži, kterého obdivovala a milovala více než kohokoli jiného na světě, než mít své hezoučké rysy. Při pohledu do zrcadla vždy hledala ve svých očích jeho podobu, nicméně ať se dívala jak se dívala, nemohla v nich nic najít.
“Řekl jsem ti, nesahej na mě!” Aidan zakřičel, jeho hlas se nesl až sem.
Jak uslyšela tísnivý výkřik svého mladšího bratra, chlapce, kterého Kyra milovala více než kohokoli na světě, vzpříma se postavila, jako lev, který hlídá své mládě. Leo také ztuhnul a na zádech mu vstaly chlupy. Jejich matka zemřela již dávno a Kyra cítila povinnost dohlížet na Aidana, aby mu nahradila matku, kterou nikdy neměl.
Brandon a Braxton ho neurvale táhli po cestě, směrem od pevnosti, na opuštěné venkovské cestě, ke vzdálenému lesu, a ona viděla, jak se jej snaží přimět, aby držel kopí, které pro něj zdálo být až příliš velké. Aidan byl až příliš snadným terčem, po kterém se mohli vozit; Brandon a Braxton byli tyrani. Byli silní a tak trochu stateční, ale spíše suverénní než aby byli skutečně šikovní a zdálo se, že se vždy dostali do problémů, které sami nebyli schopni vyřešit. Bylo to k zbláznění.
Kyra si uvědomila, co se děje: Brandon a Braxton táhli Aidana s sebou na jeden ze svých lovů. Všimla si vaků vína v jejich rukou a věděla, že pili, hněvala se. Nestačilo, že se chystali zabít nějaké hloupé zvíře, ale nyní také s sebou táhli jejich mladšího bratra, a to i přes jeho protesty.
Kyřiny instinkty se vzchopily a ona začala jednat, běžela z kopce, aby je konfrontovala, Leo běžel vedle ní.
“Nyní jsi už dost starý,” řekl Brandon Aidanovi.
“Už je na čase, aby ses stal mužem,” řekl Braxton.
Velkými skoky letěla přes travnaté kopce, které znala zpaměti, Kyře to netrvalo dlouho a za chvilku je doběhla. Vběhla na cestu a zastavila se před nimi, blokujíc jim cestu, ztěžka dýchala, Leo vedle ní, a její bratři hromadně zastavili a ohromeně se ohlíželi.
Všimla si, že Aidanova tvář se hned zklidnila.
“Ztratila ses?” říkal Braxton z legrace.
“Blokuješ nám cestu,” řekl Brandon. “Jdi zpátky ke svým šípům a klackům.”
Oba dva se pohrdavě smáli, ale ona se mračila, neodrazená, zatímco Leo vedle ní vrčel.
“Jdi s tím zvířetem pryč,” řekl Braxton, a snažil se přitom znít statečně, ale v jeho hlase byl znát strach, své kopí sevřel co možná nejpevněji.
“Kam si myslíte, že vedete Aidana?” zeptala se smrtelně vážně a bez hnutí na ně hlěděla.
Na chvíli se odmlčeli, rysy v jejich tvářích pomalu tuhly.
“Odvedeme ho, kam budeme chtít,” řekl Brandon.
“Jde s námi na lov, aby se naučil být skutečným mužem,” řekl Braxton, zdůrazňující to poslední slovo, aby si do ní pořádně dloubnul.
Ale ona se nevzdala.
“Je příliš mladý,” odpověděla rozhodně.
Brandon se zamračil.
“To říká kdo?” zeptal se.
“To říkám já.”
“A ty jsi jeho matka?” zeptal se Braxton.
Kyra