Předurčená . Морган Райс
Читать онлайн книгу.
centrál na světě: Pantheon.
Pantheon stál, jako vždy, Kyle byl rád, že to vidí. Masivní, starodávná budova, které zadní část vyčnívala v kruhovém tvaru a přední část byla ohlašována obrovskými, impozantními, kamennými sloupy. Přes den byl pořád otevřen pro turisty, dokonce i v tomto století. Pojal neskutečné davy lidských bytostí.
No v noci, když zavřeli dveře před veřejností, se objevovali opravdoví vlastníci, opravdoví obyvatelé této stavby: Velký Upíří Koncil.
Upíři z velkých i malých sabatů, ze všech koutů světa, se k němu hrnuli, aby se účastnili každého setkání v průběhu celé noci. Koncil rozhodoval ve všech záležitostech, dával povolení, nebo je i odebíral. Ve světě upírů se neudálo nic bez toho, aby o tom Koncil věděl a ve většině případů ani bez jeho svolení.
Všechno to do sebe perfektně zapadalo. Tato budova byla původně postavena jako chrám pro pohanské bohy. Vždy to bylo místo modliteb, shromáždění pro temné upířské síly. Každému, kdo měl oči, to bylo jasné: byly tam ódy na pohanské bohy, fresky, malby, sochy všude kolem. Jakýkoliv lidský pozorovatel, který si dal námahu a přečetl si o poslání tohoto místa, si mohl uvědomit, jaký bylo opravdový účel tohoto chrámu.
A pokud by ani to nestačilo, byli tady taky pohřbeni všichni významní upíři. Bylo to žijící mausoleum, dokonalé místo, které mohl Kyle a jeho druh nazývat domovem.
Jak Kyle kráčel po schodech, měl pocit, jako kdyby se vracel domů. Kráčel přímo k obrovským železným dveřím, čtyřikrát udeřil kovovým klepadlem—upířský signál—a čekal.
Za chvíli se těžké dveře jemně pootevřeli a Kyle zbadal neznámou tvář. Dveře se otevřeli o něco víc, tak akorát aby Kyle mohl vejít a pak se za ním rychle zabouchli.
Obrovský strážník, dokonce větší než Kyle, se díval dolů.
“Očekávají tě?” zeptal se opatrně.
“Ne.”
Kyle, ignorujíc stráž, udělal několik kroků směrem ke komnatě, když najednou ucítil na rameně studený, ledový stisk a zastavil.
Kyle cítil zlost a spaloval ho vztek.
Strážník se na něj dolů díval se stejným hněvem.
“Nikdo nevejde dovnitř bez toho, aby měl domluvené setkání,” řekl. “Budeš muset odejít a vrátit se někdy jindy.”
“Já můžu vejít, kdykoliv se mi zachce,” odvrkl zpátky Kyle. “A pokud nedáš pryč ruku z mého zápěstí, budeš hrozně trpět.”
Strážník na něj taky civěl a ocitli se v mrtvém bodě.
“Vidím, že některé věci se nikdy nezmění,” ozval se hlas. “To je v pořádku, můžeš ho nechat jít.”
Kyle cítil, jak sevřetí povolilo, otočil se a spatřil známou tvář: byl to Lore, jeden z hlavních poradců Koncilu. Stál tam, civěl na Kyla, usmíval se a pomalu kýval hlavou.
“Kyle,” řekl, “Nemyslel jsem si, že tě ještě někdy uvidím.”
Kyle, který se pořád vztekal na strážníka, si narovnal plášť a pomalu přikývl. “Mám nějakou práci s Koncilem,” řekl. “Nemůže to počkat.”
“Mrzí mě to, starý příteli,” pokračoval Lore, “dneska mají plný program. Někteří lidé čekají měsíce. Zdá se, že upíří obchody vzkvétají v každém koutě světa. Ale pokud se vrátíš příští týden, myslím, že bych ti mohl zabezpečit—”
Kyle k němu přistoupil. “Ty tomu nerozumíš,” řekl napjatě, “Nepřišel jsem z této doby. Přišel jsem z budoucnosti. Z dvěstě let vzdálené budoucnosti. Z úplně jiného světa. Konečné rozhodnutí je tady. Jsme na pokraji vítězství—absolutního vítězství. A pokud je neuvidím hned teď, bude to mít pro nás všechny velmi vážné důsledky.”
Jak na něj Lore civěl, úsměv se mu z tváře vytratil, když si uvědomil vážnost těchto slov; nakonec, po několika napjatých okamžicích, si odkašlal. “Následuj mě.”
Otočil se a kráčel a Kyle ho těsně následoval.
Kyle prošel dlouhou, širokou chodbou a za chvíli už vcházel do obrovské, otevřené komnaty. Byla ohromná, dokořán otevřená, se stoupajícím, kruhovým stropem a mramorovou, zářící podlahou. Místnost byla ve tvaru kruhu a její kraje byly vyplněny ozdobenými sloupy a sochami připevněnými na piedestálech, které se dívali dolů do místnosti.
Po krajích místnosti stáli stovky upírů všech možných ras a vyznání. Kyle věděl, že to byli většinou žoldáci, všichni tak ďábelští, jak on sám. Všichni v tichosti sledovali Velký Koncil, který se na opačném konci místnosti posadil za jejich lavici a uděloval rozsudky. Atmosféra v místnosti byla elektrizující.
Kyle vešel dovnitř a vše vsadil na jednu kartu. Jít za Koncilem bylo správné rozhodnutí. Mohl je zkusit ignorovat, mohl prostě honit Caitlin sám za sebe, no Koncil bude mít užitečné informace, přivede ho k ní mnohem rychleji. Co však bylo ještě důležitější, potřeboval jejich oficiální povolení. Vypátrání Caitlin nebyla jenom osobní záležitost, ale také záležitost nejvyšší důležitosti pro upířskou rasu. Pokud mu to Koncil odobří, a on si byl jistý, že se tak stane, nejenom, že bude mít jejich povolení, ale také jejich zdroje. Mohl by ji zabít rychleji a být dřív doma, připraven dokončit svou válku.
Bez jejich svolení by byl jenom dalším nepoctivým, žoldáckým upírem. Kyle s tím neměl žádný problém, no nechtělo se mu trávit čas tím, že si bude pořád hlídat záda: pokud by konal bez jejich povolení, mohli by na něj poslat upíry, kteří by ho měli zabít. Sebevědomě předpokládal, že by je dokázal zvládnout, no nechtělo se mu takovým způsobem mrhat časem a energii .
Ale pokud by odmítli jeho požadavek, byl plně připraven udělat cokoliv, co bylo třeba, aby ji vystopoval.
Byla to koneckonců jenom jedna formalita navíc v nekonečném proudu upířích formalit. Tahle etiketa byla jako lepidlo, které je všechny drží pohromadě—no také ho nekonečně otravovala.
Jak Kyle kráčel hlouběji do komnaty, díval se na Koncil. Byli přesně takoví, jak si je pamatoval. Ve vzdálené části komnaty sedělo na vyvýšeném pódiu 12 soudců Velkého Koncilu. Byli oblečeni v strohých, černých hábitech a všichni měli černou kapuci, která zakrývala jejich tvář. Kyle nicméně věděl, kdo tito lidé byli. Za ta staletí jim čelil už mnohokrát. Jednou, opravdu jenom jednou, si sňali své kapuce a on doopravdy viděl jejich groteskní, staré obličeje, obličeje, které chodili po této planetě po miliony let. Při té vzpomínce sebou trhl. Byli to odporné noční kreatury.
Přesto byli Velkým Koncilem a vždy tady sídlili, od doby, kdy byl Pantheon vybudován. Tato budova byla opravdu částí z nich a nikdo z jeho druhu, dokonce ani sám Kyle, si nedovolil zpochybnit jejich úsudek. Jejich moc byla jednoduše příliš intenzivní a jejich zdroje příliš rozsáhlé. Kyle by možná mohl zabít jednoho nebo dva z nich, no armády, kterými disponovali v každém koutě světa, by ho nakonec dolapili.
Stovky upírů v místnosti přišli, aby byli svědky rozhodnutí Koncilu. Vždy se pečlivě seřadili po stranách, stáli v pozoru, v obrovském kruhu, na okraji a nechávali střed místnosti úplně otevřený. Pro jednu osobu. Vždy to byla ta osoba, která se před ně měla postavit a vyslechnout si rozsudek.
Právě teď to byla nějaká ubohá duše,