Milovaná . Морган Райс
Читать онлайн книгу.
v několika posledních stovkách let se Nejvyšší Rada stala hodně slabou a patetickou. Jakoby měli z lidí strach. Druhá světová válka byla pěkná, no hodně omezená a krátká. On toužil po něčem větším. Už dlouho tu nebyli žádné velké epidemie, žádné opravdové války. Bylo to téměř, jakoby upíří rasa byla paralyzována, jakoby měla strach z narůstajícího počtu a síly lidské rasy.
Teď se, konečně, začali vzpamatovávat. Jak Kyle kráčel dolů po schodech z hlavního vchodu ven z Radnice, z jeho chůze bylo cítit nadšení. Dělal dlouhé kroky a těšil se na cestu do South Street Přístavu. Bude ho tam čekat velký náklad. Desetitisíce přepravek nedotčeného, geneticky modifikovaného černého moru. Skladovali ho v Evropě několik stovek let, perfektně uchovaný od posledního vypuknutí. A teď ho upravili tak, aby byl úplně odolný vůči antibiotikám. A všechen bude Kylův. Udělá to tak, jak si přál. Rozpoutá novou válku na americkém kontinentu. Na svém území.
Budou na něj pamatovat po století.
Při pomyšlení na to se Kyle nahlas rozesmál, i když s jeho výrazem tváře vypadal jeho smích spíše jako vrčení.
Bude to, samozřejmě, muset ohlásit Rexiusovi, vůdci jeho sabatu, ale to byla jenom formalita. Popravdě to byl právě on, kto tomu bude velit. Tisíce upírů z jeho vlastního sabatu—a všech sousedních sabatů—se budou muset zodpovídat jemu. Bude silnější jako kdy předtím.
Kyle už věděl, jak rozpoutá epidemii: rozptýlí jednu dodávku v Penn Station, jednu v Grand Central a jednu na Times Square. Všechno perfektně načasované, v jedné uspěchané hodině. To věci opravdu rozjede. Odhadoval, že v průběhu několika dní bude infikována polovina Manhattanu a v průběhu dalšího týdne budou nakaženi všichni. Tato epidemie se rozšíří rychle a podle toho, jak to všechno zorganizoval, to bude bomba.
Patetickí lidé budou, jak předpokládal, v zástupech opouštět město. Uzavřou mosty a tunely. A to bylo přesně to, co chtěl. Sami se uzamknou v teroru, který bude následovat. Uzamknutí, umírající na mor, Kyle a tisíce jeho přisluhovačů rozpoutají upíří válku, jakou ještě lidská rasa nezažila. V průběhu několika dní vyhladí všechny Newyorčany.
A pak bude celé město jejich. Ne pouze podzemí, ale celé město. Bude to začátek, sirény budou zvolávat všechny sabaty v každém městě, v každé krajině, aby následovali svůj druh. V průběhu několika týdnů bude Amerika jejich, možná i celý svět. A Kyle bude ten, který to všechno začal. On bude ten, kterého si budou pamatovat. Ten, který nadobro dostal upířskou rasu z podzemí.
Samozřejmě, pro zbývající lidi se najde uplatnění. Přeživších mohou zotročit, můžou je zhromáždit na velkých chovatelských farmách. Kyle by si to užil. Ujistil by se, že všichni budou tlustí a baculatí, a pak, kdykoli by se jeho rasa potřebovala nakrmit, měli by nespočetně možností výběru. Všechny perfektně zralé. Ano, lidi by byly skvělí otroci. A vcelku příjemné jídlo, pokud jsou správně chováni.
Čekali ho skvělé časy. A nic mu nebude stát v cestě. Nic kromě toho prokletého Bíleho sabatu, zakořeněného pod kláštery. Ano, oni budou trnem v jeho patě. Ale ne tak velkým. Jak jednou našel tu hroznou holku, Caitlin, a toho odpadlíka a zrádce Caleba, přivedou ho k meči. A pak bude Bílý sabat bezbranný. Nic se jim nepostaví do cesty.
Kyle vzplanul vztekem, když si vzpomněl na tu hloupou holku, utíkající z jeho sevřetí. Udělala z něj blbce.
Procházel přes Wall Street a kolemjdoucí, velký muž, měl tu smolu, že šel právě jeho směrem. Jak se jim skřížili cesty, Kyle ho vší silou udřel do ramena. Muž se zavrávoral několik stop zpátky a praštil sebou do stěny.
Muž, oblečen v pěkném obleku, zakřičel, “Hej kámo, jaký máš problém!?”
No Kyle se mu vysmál a mužův výraz se změnil. Se šest a půl stopami, s masivními rameny a obrovskými rysy, Kyle nebyl muž, kterého byste chtěli vyzvat na souboj. I navzdory své velikosti se muž rychle otočil a pokračoval v chůzi.
To jak strčil do muže mu trochu zvedlo náladu, no Kylův vztek v něm pořád žil. Chytí tu holku. A pomalu jí zabije.
No teď nebyl ten správný čas. Musel si vyčistit hlavu. Měl na práci důležitější věci. Dodávku. Molo.
Ano, zhluboka se nadechnul a znova se usmál. Dodávka byla pouze pár bloků daleko.
Toto budou jeho Vánoce.
PÁTÁ KAPITOLA
Sam se vzbudil na obrovskou bolest hlavy. Otevřel jedno oko a uvědomil si, že odpadl na podlahu ve stodole, do slámy. Byla zima. Nikdo z jeho přátel se neobtěžoval založit večer předtím oheň. Všichni byli až příliš sjetí.
Co bylo horší, místnost se ještě pořád točila. Sam zvedl hlavu, vybral si kousek slámy z úst a ve svých spáncích pocítil ohromnou bolest. Spal v divné poloze a když otáčel krkem, hodně ho bolel. Přetřel si oči a snažil se z nich dát pryč pavučiny, no ty nechtěli jenom tak odejít. Včera to skutečně přehnal. Pamatoval si bongo. Pak pivo, pak whisky a pak ještě víc piva. Zvracení. Pak nějakou trávu na zmírnění toho všeho. Pak výpadek, někdy v průběhu noci. Kdy nebo kde, na to si nedokázal vzpomenout.
Byl hladový, no zároveň se mu zvedal žaludek. Cítil se, jakoby mohl sníst hromadu palačinek a tucet vajec, no taky cítil, že by to všechno ve vteřině vyzvracel. V podstatě se cítil, jako by opět zvracel právě v tuto chvíli.
Snažil se dát dohromady všechny detaily z předešlého dne. Pamatoval si Caitlin. Na to nemohl zapomenout. To bylo něco, co ho opravdu naštvalo. Jak se tu ukázala. Jak složila jenom tak k zemi Jimba. Pes. Co to do pekla mělo být? Všechno se to opravdu stalo?
Rozhlídl se a zbadal díru ve zdi, kterou proletěl pes. Cítil, jako se dovnitř plíží chladný vzduch a věděl, že se to stalo. Opravdu nevěděl, co si o tom myslet. A kto byl ten chlápek, se kterým přišla? Ten týpek vypadal jako obránce v NFL, no byl neuvěřitelně bledý. Vypadal, jako by právě vystoupil z Matrixu. Sam doopravdy nedokázal říct, jak starý mohl být. Divné však bylo, že Sam měl tak trochu pocit, že ho odněkud zná.
Sam se podíval kolem a viděl všechny své přatele, kteří leželi v různých polohách, většina z nich chrápala. Zvedl ze země svoje hodinky a viděl, že je 11 hodin. Oni všichni ještě chvíli budou spát.
Sam přešel přes stodolu a vzal si láhev vody. Chystal se z ní napít, když se lépe podíval a zjistil, že je plná cigaretových ohorků. Znechucený jí odložil a hledal nějakou jinou. Periférně zbadal poloprázdý džbán vody na podlaze. Vzal jí, pil a nepřestal pít až vypil téměř polovinu z ní.
Už se cítil lépe. Jeho hrdlo bylo tak vyschnuté. Zhluboka se nadýchnul a položil si ruku na jeden spánek. Místnost se pořád točila. Zapáchalo to tam. Musel jít odtud pryč.
Sam přešel přes místnost a rozevřel dveře do stodoly. Vzduch studeného rána byl příjemný. Díky bohu dnes bylo zataženo. I když pořád hrozně jasně, pomyslel si a zamhouřil očima. No nebylo to zdaleka tak špatné, jak to mohlo být. A znovu padal sníh. Skvělé. Více sněhu.
Sam kdysi sníh miloval. Zejména ty dny, kdy sněžilo a on mohl zůstat doma a nemusel do školy. Pamatoval si, jak s Caitlin chodili na vrchol kopce a půl dne se sáňkovali.
Ale teď školu většinou vynechával, takže mu to nepřišlo nijak zvláštní. Teď to byla jenom jedna veliká osina v zadku.
Sam si sáhl do kapsy a vybral