Toužení . Блейк Пирс
Читать онлайн книгу.
to mohla změnit.
To byla jedna věc, kterou měla obzvláště ráda na tom, mít volno od práce v terénu, která se vyznačovala dlouhými, nepředvídatelnými hodinami práce, často ve vzdálených lokalitách. Nyní se její rozvrh prolínal s Apriliným a Riley se děsila možnosti, že se to jeden den bude muset změnit.
Nejlepší bude užívat si to dokud mohu, pomyslela si.
Riley se vrátila do domu právě včas, zrovna zaslechla zazvonit zvonek.
Zavolala, "Já to vyřídím, Gabrielo."
Otevřela dveře a byla překvapen, když před sebou spatřila usmívajícího se muže, kterého předtím nikdy neviděla.
"Ahoj," řekl trochu stydlivě. "Já jsem Blaine Hildreth, od vedle. Tvoje dcera tam teď je s mou dcerou Crystal." Podal Riley krabici a dodal, "Vítej v naší čtvrti. Přinesl jsem ti malý dárek na přivítanou."
"Ó," řekla Riley. Byla zaskočená tou nezvyklou srdečností. Trvalo jí chvíli, než řekla, "Prosím, pojď dál."
Neohrabaně přijala krabici a nabídla mu místo v křesle v obývacím pokoji. Riley se posadila na pohovku, dárkovou krabici měla položenou na klíně. Blaine Hildreth na ni hleděl s očekáváním.
"To je od vás tak hezké," řekla a otevřela balíček. Byla v něm smíšená sada barevných hrnečků, dva z nich s motýly a další dva s květinami.
"Jsou krásné," řekla Riley. "Dáte si kávu?"
"Rád," řekl Blaine.
Riley zavolala na Gabrielu, která přišla z kuchyně.
"Gabrielo, mohla bys nám přinést kávu v těchto hrnečcích?" řekla a podala jí dva hrnky. "Blaine, jak ji pijete?"
"Černá bude vyhovující."
Gabriela vzala hrnky do kuchyně.
"Jmenuji se Riley Paige," řekla Blainovi. "Díky za návštěvu. A děkuji za dárek."
"Není zač," řekl Blaine.
Gabriela se vrátila s dvěma hrnky lahodné horké kávy a pak odešla zpět ke své práci v kuchyni. Riley si, poněkud v rozpacích, uvědomila, že si svého souseda měří. Nyní, když byla sama, se tomu nedokázala ubránit. Doufala, že si toho nevšiml.
Nu což, pomyslela si. Možná dělá totéž se mnou.
Nejprve si všimla, že nemá snubní prsten. Ovdovělý nebo rozvedený, vydedukovala.
Za druhé odhadovala, že mu je asi jako jí, možná je o něco mladší, nejspíš je před čtyřicítkou.
Nakonec si všimla, že dobře vypadá – nebo alespoň přiměřeně dobře. Vlasy mu ustupovaly, což mu ale nijak neškodilo. A zdálo se, že je štíhlý a fit.
"Takže, co děláte za práci?" Zeptala se Riley.
Blaine pokrčil rameny. "Vlastním restauraci. Znáte Blainův gril v centru?"
Riley byla příjemně překvapena. Blainův gril bylo jedno z nejhezčích míst pro neformální oběd zde ve Fredericksburgu. Slyšela, že je úžasný na večeře, ale neměla příležitost ho vyzkoušet.
"Znám to místo," odpověděla.
"No, tak to je moje," řekl Blaine. "A ty?"
Riley se dlouze nadechla. Nikdy nebylo snadné povědět úplně neznámému člověku o tom, čím se živí. Obzvláště muži se tím cítili zastrašeni.
"Pracuji u FBI," řekla. "Jsem – terénní agentka."
Blaine vykulil oči.
"Opravdu?" řekl.
"No, momentálně jsem na dovolené. Učím na akademii."
Blaine se k ní s rostoucím zájmem naklonil.
"Panejo." Jsem si jistý, že máš mnoho skutečných příběhů. Rád bych si nějaký poslechl."
Riley se trochu nervózně zasmála. Přemýšlela, zda bude vůbec kdy schopna někomu mimo kancelář vyprávět o některých věcech, které viděla. A bylo by ještě těžší hovořit o některých věcech, které provedla.
"Myslím, že ne," řekla trochu ostře. Riley viděla, jak Blaine ztuhl a uvědomila si, že její tón byl docela drzý.
Sklonil hlavu a řekl, "Omlouvám se. Rozhodně jsem nechtěl, aby ses cítila nepříjemně."
Potom si chvíli povídali, ale Riley si uvědomovala, že její nový soused je trochu rezervovanější. Poté, co se zdvořile rozloučil a odešel, Riley za ním zavřela dveře a povzdechla si. Nebyla zrovna přístupná, uvědomila si. Žena, která začínala nový život, byla stále stejná stará Riley.
Ale řekla si, že na tom zrovna teď nezáleží. Vrhnout se do vztahu byla úplně poslední věc, kterou teď potřebovala. Její život vyžadoval pořádné urovnání a ona právě začínala dělat v tom směru nějaký pokrok.
Přesto bylo hezké strávit pár minut v rozhovoru s atraktivním mužem a pocítila úlevu nad tím, že má konečně sousedy – a to příjemné.
*
Když se Riley s April usadily ke stolu k večeři, April nemohla odtrhnout ruce od svého smartphonu.
"Přestaň, prosím, posílat zprávy," řekla Riley. "Je čas na večeři."
"Za chvíli, mami," řekla April. A pořád textovala.
Riley byla jen mírně podrážděna tím, jak puberťácky se April chová. Pravdou bylo, že to mělo výhodu. April se letos dařilo ve škole skvěle a začala poznávat nové přátele. Podle Riley to byla mnohem lepší parta dětí, než se kterými se April scházela předtím. Riley hádala, že si April nyní píše s chlapcem, o kterého se zajímá. Zatím se však o něm April vůbec nezmínila.
April přestala psát, když z kuchyně přišla Gabriela s podnosem plným chiles rellenos. Když naservírovala kouřící, lahodné plněné papriky na kuchyňský stůl, April se škodolibě zahihňala.
"Jsou dost pikantní, Gabrielo?" zeptala se.
"Sí," řekla Gabriela a také se chichotala.
Všechny tři měly mezi sebou takový vtip. Ryan nesnášel jídla, která byla příliš kořeněná. Ve skutečnosti je nemohl vůbec jíst. Pokud šlo o April a Riley, pak čím pálivější, tím lepší. Gabriela se už nemusela hlídat – nebo aspoň ne tolik jako dřív. Riley pochybovala, zda by ona nebo April vůbec zvládly Gabrieliny původní guatemalské recepty.
Když Gabriela všem třem naservírovala jídlo, řekla Riley, "Ten gentleman je guapo, no?"
Riley cítila, jak se začervenala. "Hezký? Nevšimla jsem si, Gabrielo."
Gabriela vyprskla smíchy. Přisedla si k nim ke stolu a začala pobrukovat veselou písničku. Riley hádala, že to je guatemalská zamilovaná píseň. April hleděla na svou matku.
"Jaký pán, mami?" zeptala se.
"Oh, náš soused nás nedávno navštívil –"
April ji vzrušeně přerušila. "Panebože! Byl to táta Crystal? Byl, že ano! Není úžasný?"
"A myslím, že je svobodný." Vložila Gabriela.
"OK, dejte pokoj," řekla Riley se smíchem. "Dejte mi prostor k žití. Nepotřebuji, abyste se mě vy dvě snažily dohodit tomu chlápkovi od vedle."
Všechny se pustily do plněných paprik a večeře byla téměř