Toužení . Блейк Пирс
Читать онлайн книгу.
jak ji Meredith oslovil jejím křestním jménem. To bylo nezvyklé. Přestože cítila, že jsou si poměrně blízcí, obvykle ji oslovoval jako agentku Paige. Obvykle byl odměřený, někdy až skoro strohý.
"Co se děje, pane?" Zeptala se Riley.
Meredith se na chvíli odmlčel. Riley se divila, proč je tak zdrženlivý. Zkazilo jí to náladu. Byla si jistá, že jí sdělí přesně ty zprávy, kterých se děsila.
"Riley, žádám vás o osobní laskavost," řekl a znělo mnohem méně autoritativně, než obvykle. "Byl jsem požádán o to, abych se podíval na vraždy ve Phoenixu."
Riley byla překvapena. "Jednu vraždu?" zeptala se. "Proč by to vyžadovalo FBI?"
"Mám starého přítele v oblastním úřadu ve Phoenixu," řekl Meredith. "Garrett Holbrook. Chodili jsme spolu na akademii. Jeho sestra Nancy byla obětí."
"Je mi to tak líto," řekla Riley. "Ale místní policie..."
V Meredithově hlase zazněl vzácný náznak prosby.
"Garrett opravdu potřebuje naši pomoc. Byla to prostitutka. Prostě zmizela a pak se její tělo objevilo v jezeře. Chce, abychom to prošetřili jako práci sériového vraha."
Riley se ta žádost zdála být divná. Prostitutky často mizely, aniž by byly zabity. Někdy se rozhodli vykonávat svou práci někde jinde. Nebo s tím prostě skončit.
"Má nějaký důvod si to myslet?" zeptala se.
"Nevím, odpověděl Meredith. "Možná tomu chce věřit, abychom se do toho zapojili. Ale jak víte, je pravda, že prostitutky jsou pro sériové vrahy častým terčem. "
Riley věděla, že je to pravda. Životní styl prostitutek z nich dělal vysoce rizikový cíl. Byly viditelné a přístupné, samy s cizími lidmi, často drogově závislé.
Meredith pokračoval, "Volal mi osobně. Slíbil jsem mu, že do Phoenixu pošlu své nejlepší lidi. A to samozřejmě – včetně vás. "
Riley byla dojata. Meredith jí neusnadňoval říci "ne".
"Snažte se mě, prosím, pochopit, pane," řekla. "Nemůžu si jen tak vzít něco nového."
Riley se cítila částečně nečestně. Nemohu nebo nechci? ptala se sama sebe. Poté, co byl zajata a mučena sériovým vrahem, všichni trvali na tom, aby si vzala volno z práce. Snažila se to udělat, ale zjistila, že zoufale potřebuje být zpět v práci. Teď přemýšlela, co to zoufalství mělo vlastně znamenat. Byla bezohledná a sebezničující a měla dost co dělat, aby dostala svůj život pod kontrolu. Když konečně zabila Petersona, jejího mučitele, měla pocit, že už bude všechno v pořádku. Ale stále ji pronásledovala, a ona byla s nové problémy ohledně vyřešení jejího posledního případu.
Ale po chvilce dodala: "Potřebuji víc času mimo terén. Já jsem stále technicky na dovolené a opravdu se snažím dát si svůj život dohromady."
Následovalo dlouhé ticho. Neznělo to, jako že se Meredith bude dohadovat, natož upozornit na svou hodnost. Ale také neřekne, že to je v pořádku. V nátlaku nepoleví.
Slyšela, jak si Meredith dlouze a smutně povzdychl. "Garrett se od Nancy odcizil na mnoho let. A to, co se jí stalo, ho teď uvnitř sžírá. Myslím, že je v tom poučení, nebo ne? Neberte nikoho ve svém životě jako samozřejmost. Vždy na vztahu pracujte."
Riley téměř spadl telefon. Meredithova slova se dotkla citlivého místa, kterého se už nikdo dlouho nedotkl. Riley ztratila kontakt se svou starší sestrou již před lety. Odcizily se a ona na Wendy už dlouhou dobu nepomyslela. Neměla ani tušení, co její vlastní sestra dělá právě teď.
Po další odmlce Meredith řekl, "Slibte mi, že si to promyslíte."
"Promyslím si to," řekla Riley.
Telefonát ukončili.
Cítila se hrozně. Meredith ji zažil během hrozných časů a nikdy se vůči ní neprojevil tak zranitelný. Nechtěla ho zklamat. A právě mu slíbila, že si to promyslí.
A i když po tom zoufale toužila, Riley si nebyla jistá, že bude schopná říci ne.
KAPITOLA TŘETÍ
Muž seděl v autě na parkovišti, sledoval děvku, jak se blíží ulicí. Říkala si "Chiffon". Očividně to nebylo její pravé jméno. A byl si jistý, že toho o ní neví ještě mnoho.
Mohl bych ji přinutit, aby mi to vyprávěla, pomyslel si. Ale ne tady. Ne dnes.
Dnes ji tu také nezabije. Ne, ne tady, tak blízko jejího pracoviště – takzvané "Kinetické posilovny." Z místa kde seděl, viděl skrze přední okna vetché cvičební stroje – tři běžecké trenažéry, veslovací stroj a pár strojů se závažím, na žádném z nich nikdo necvičil. Podle jeho informací sem nikdo nikdy nechodil skutečně cvičit.
Aspoň ne sociálně přijatelným způsobem, pomyslel si s úšklebkem.
Neobjevoval se tu často – ne od té doby, kdy se zmocnil té brunety, která zde před léty pracovala. Samozřejmě, že ji nezabil tady. Odlákal ji do motelu pod záminkou "doplňkových služeb" a s příslibem několikanásobně víc peněz.
Ani tehdy to nebyla úkladná vražda. Plastový pytel, který měla přes hlavu, měl pouze přispět jako prvek fantazie a nebezpečí. Ale jakmile to udělal, byl překvapen, jak hluboké uspokojení pocítil. Bylo to požitkářské potěšení, lišilo se od ostatních potěšení v jeho životě.
Během svých dostaveníček byl od té doby opatrnější a zdrženlivější. Nebo alespoň to tak bylo do minulého týdne, kdy stejná hra s eskort dívkou znovu skončila smrtí - jak se jmenovala?
Ó ano, už si vzpomněl. Nanette.
V tu dobu měl podezření, že Nanette není její pravé jméno. Teď už to ale nezjistí. Ve svém srdci věděl, že její smrt nebyla nešťastná náhoda. Ne tak docela. Měl v úmyslu to udělat. A jeho svědomí bylo neposkvrněné. Byl připraven udělat to znovu.
Dívka, která si říkala Chiffon, se blížila a byla jen blok daleko, na sobě měla žlutý přiléhavý top a sotva existující sukni, potácela se směrem k tělocvičně na neskutečně vysokých podpatcích, zatímco hovořila do mobilu.
Opravdu si přál zjistit, jestli je Chiffon její pravé jméno. Jejich předchozí profesní setkání byl propadák – byl si jistý, že to byla její chyba, ne jeho. Něco ho na ní odpuzovalo.
Moc dobře věděl, že byla starší než tvrdila, že je. Bylo to něco víc než jen její tělo – dokonce i dospívající šlapky měly strije po porodu. A nebylo to vráskami na její tváři. Šlapky stárly rychleji, než jiné ženy, které znal.
Nemohl určit, co to je. Ale mátlo ho toho na ní mnoho. Projevovala určitý druh umělého dívčího nadšení, kterým se nevyznačoval skutečný profesionál - ale ani začátečník.
Příliš se hihňala, jako když dítě hraje nějakou hru. Byla příliš nedočkavá. A nejzvláštnější bylo, že měl podezření, že má svou práci vlastně ráda.
Šlapka, která si opravdu užívá sex, pomyslel si, zatímco ji sledoval, jak se přibližuje. Kdo kdy něco takového slyšel?
Upřímně řečeno mu to bylo odporné.
No, alespoň si byl jistý, že není policajtka v utajení. Toho by si všiml ve zlomku vteřiny.
Když přišla dost blízko na to, aby ho viděla,