Ještě Než Požehná . Блейк Пирс
Читать онлайн книгу.
let. „Já vás odsud můžu vyhodit oba dva, tak se přestaňte chovat jak malí haranti a dělejte svojí práci.“
Teprve během těchto slov si ten muž povšimnul, že přibyla Mackenzie s Bryersem. Vydal se k nim a skoro omluvně u toho kroutil hlavou.
„Omlouvám se, že jste museli vyslechnout všechny tyhle nesmysly,“ řekl, když k nim došel. „Já jsem Roger Smith od státní policie. Je to tady docela paseka, že?“
„To jsme sem právě přijeli zjistit,“ odpověděl Bryers.
Smith se otočil k ostatním a hromovým hlasem jim poručil: „Ustupte stranou a nechte federály dělat jejich práci.“
„A co naše práce?“ zeptal se jeden z rančerů. Charlie Holt, vzpomínala si Mackenzie. Díval se na ni i na Bryerse s podezřením. Mackenzie dokonce přišlo, že se jich možná trochu bojí. Zadívala se přímo na něj, on si toho všiml, ale neudržel kontakt ani vteřinu. Raději se zadíval k zemi a potom z ní zvednul žalud. Chvilku jej žmoulal v rukou, načež z něj začal olupovat kousky kůry.
„Měli jste dost času,“ řekl Smith. „Teď se ale všichni na chvilku stáhněte.“
Všichni ho nakonec poslechli. Především rančeři však působili značně nespokojeně. V zájmu rozmělnění stávajícího napětí se Mackenzie rozhodla, že bude nejlepší do vyšetřování oba rančery zahrnout, co nejvíce to bude možné, aby emoce, které tu momentálně jenom doutnaly, nezačaly hořet.
„Jaké informace rančeři obvykle z takovéto situace potřebují získat?“ zeptala se jich přímo hned poté, co se sehnula pod žlutou páskou a vstoupila do chráněného pásma. Na místě, kde byla nalezena noha, spatřila značku ne o mnoho větší, než barevná fixa. O notný kus dál potom zahlédla další, jež označovala místo, kde byl odhalen zbytek těla.
„Potřebujeme především vědět, jak dlouho bude park uzavřen,“ řekl Andrews. „I když to může znít sobecky, tenhle park je dotovaný především z turismu.“
„To je pravda,“ promluvil i Clements. „Zní to sobecky.“
„Myslím, že můžeme občas myslet i na sebe,“ řekl Charlie Holt tak trochu obranným tónem, ale zároveň se pohrdavě podíval na Mackenzie s Bryersem.
„Co se děje?“ zeptala se Mackenzie.
„Má vůbec někdo z vás ponětí, co se tu vlastně děje?“ zeptal se Holt.
„Vlastně ne,“ řekl Bryers.
„Náctiletí si užívají sexu,“ pokračoval Holt. „Čas od času úplné orgie. Divný čarodějnický praktiky. Dokonce jsem jednou chytil ožralýho chlápka, kterej si to zrovna rozdával s pařezem – a tím myslím kompletně nahej. Tohle jsou příběhy, kterejm se stáťáci jenom smějou a místní policie si s nima přilepšuje na víkendových grilovačkách.“ Sehnul se pro další žalud a začal je otrhávat stejně, jako ten předchozí.
„A,“ dodal Joe Andrews. „Potom tu člověk chytí chlapa při obtěžování vlastní osmileté dcery jenom kousek od rybářské stezky a musí to zarazit. A jaké se mu dostanou díky? Dívčí křik ať nechám jejího tátu na pokoji a ostré varování od místní policie, abych příště nebyl tak ukvapený. Takže ano... občas si můžeme svoji autoritu taky pro změnu prosadit.“
Les poté ztichnul a zůstal tak až do chvíle, kdy se o pár vteřin později jeden z místních policistů uchechtl a řekl: „Jo. Autorita. To teda jo.“
Oba rančeři se na něj zadívali s vražednou nenávistí. Andrews přistoupil k němu a skoro se přitom třásl zlostí. „Jdi do řiti,“ řekl nakonec jednoduše.
„Řekl jsem, přestaňte s tím,“ zarazil je Smith. „Ještě jednou a všechny vás odsud do jednoho vypakuju. Pochopili?“
Zabralo to. Les se znovu ponořil do svých vlastních zvuků. Bryers překročil hranici vytyčenou páskou a zatímco se všichni ostatní tlačili za nimi, aby jim nic neuniklo, naklonil se k Mackenzie. Ta na zátylku cítila upřený pohled Charlieho Holta a nejradši by jej v tu v tu chvíli praštila.
„To mohlo skončit špatně,“ řekl Bryers tiše. „Pojďme se pokusit tu všechno udělat co nejrychleji a vypadnout, co myslíte?“
Mackenzie se rovnou pustila do práce. Prohlížela si celé prostranství a v duchu si dělala poznámky. Bryers znovu vystoupil z místa činu, opřel se o strom a dlouze tam kašlal do dlaně. Ona činila, co bylo v jejích silách, aby se tím nenechala rozhodit. Její oči studovaly porost nízko při zemi, zemi samotnou i okolní stromy. Nějak ji nepřicházelo na rozum, jak se mohlo tak zubožené tělo objevit právě tady. Bylo těžké povědět, před jakou dobou se tu vražda, nebo pohození těla odehrálo. Země samotná nevykazovala žádné známky brutálního zločinu, jenž byl spáchán.
Zapamatovala si pozice značek, označujících různé části těla. Byly příliš daleko od sebe, aby to byla jenom náhoda. Pokud se tu někdo zbavil těla, zmrzačil ho tímto způsobem a rozmístil jednotlivé kusy tak daleko od sebe, to naznačovalo záměr.
„Důstojníku Smithi, nevíte, jestli na těle byly nějaké stopy po zubech divoké zvěře?“ zeptala se.
„Pokud ano, tak byly tak maličké, že je základní ohledání na místě neodhalilo. Samozřejmě budeme vědět přesněji, až bude hotová pitva.“
„A nikdo z vašeho týmu nebo od místní policie s tělem nebo oddělenými končetinami nehýbal, že?“
„Ne.“
„To platí i pro mě,“ poznamenal Clements. „Co nám povědí rančeři?“
„Ne,“ řekl Holt nad míru otráveně. Zdálo se, že jej dokáže urazit naprosto cokoliv.
„Mohu se zeptat, co to má společného s hledáním toho, kdo to provedl?“ nadhodil Smith.
„Inu, pokud by si to vrah odbyl celé tady, byla by tu spousta krve,“ odpověděla Mackenzie. „I kdyby se to stalo před delší dobou, zůstaly by tu po tom alespoň nějaké stopy. Já nevidím vůbec nic. Takže přichází v úvahu druhá možnost, a sice že tu bylo tělo jenom odhozeno. Pokud je to ale ten případ, proč by potom oddělená noha ležela tak daleko od zbytku těla?“
„Já to nechápu,“ řekl Smith. Clements, který stál kousek za ním, rovněž špicoval uši, ale pokoušel se to skrýt.
„Přivádí mě to k domněnce, že vrah pohodil to tělo tady, ale jeho části oddělil z nějakého důvodu.“
„Proč?“ nevydržel Clements nadále předstírat, že neposlouchá.
„Pro to může být hned několik důvodů,“ pokračovala. „Může to být něco tak morbidního jako třeba nějaká zábava s tělem, rozhazování kolem, jako kdyby to ani nebylo nic víc než jeho hračka. Možná snaha upoutat pozornost. Anebo máme tu čest s nějakým mnohem promyšlenějším důvodem – pro tu vzdálenost, pro fakt, že je to noha, a tak dále.“
„Aha,“ řekl Smith. „No, moji muži už napsali hlášení, kde je vzdálenost mezi tělem a nohou uvedena. Spolu se vším dalším, co se tu dalo změřit.“
Mackenzie se znovu rozhlédla kolem – na skupinu mužů stojící uprostřed zdánlivě poklidného lesa – a na chvilku se zastavila. Pořád tu nebylo vysvětlení