Cíl Zero. Джек Марс
Читать онлайн книгу.
být a následně se celý ten začarovaný kruh opakoval.
„K takovému postoji není důvod, Mayo,“ řekl.
„Jdu zkontrolovat Saru.“ Maya se otočila nap podpatku a odešla z kuchyně. Jen o chvilku později ji slyšel vycházet nahoru po schodech.
Frustrovaně si promnul kořen nosu. V takových chvílích mu Kate chyběla nejvíc. Vždycky věděla, co říct. Věděla by si rady se dvěma dospívajícími děvčaty, která si prošly tím, čím si prošly jeho dvě dcery.
Jeho odhodlání udržovat je v nevědomosti pomalu sláblo. Nedokázal se přimět k tomu, aby jim znovu odrecitoval krycí historku, kterou mu podstrčila CIA a nakázala mu, aby ji řekl své rodině a kolegům, kdyby se ho ptali, kam na týden zmizel. Celá historka zněla následovně: u jeho dveří zazvonili federální agenti a žádali ho o pomoc při důležitém případu. Jako profesor na prestižní univerzitě byl Reid v ideální pozici, aby jim pomohl s výzkumem. Z toho, co jeho dcery věděly, strávil většinu toho týdne v konferenční místnosti, hloubal nad knihami a zíral do počítače. To bylo vše, co jim mohl říct, a detaily si musel nechat pro sebe.
Rozhodně jim nemohl povědět o své přísně tajné minulosti jako agent Zero, nebo o tom, že pomohl zabránil Amunu v bombovém útoku na Světové ekonomické fórum v Davosu ve Švýcarsku. Nemohl jim říct, že v průběhu několika málo dní vlastníma rukama zabil víc než tucet, z nichž každý byl známým teroristou.
Musel se držet té neurčité krycí historky. Nejen kvůli CIA, ale také v zájmu bezpečí svých děvčat. Zatímco byl pryč a pobíhal jako potrhlý po celé Evropě, jeho dvě dcery byly nuceny opustit New York a strávit několik dní samotné, než je vyzvedla CIA a odvedla je do úkrytu. Moc nechybělo a málem je unesla dvojice fanatiků od Amunu, což byla myšlenka, kvůli které Reidovi i teď vstávaly hrůzou vlasy na hlavě, protože to znamenalo, že teroristická organizace má své členy rozeseté i po Spojených státech. Jeho ochranitelská povaha se tím ještě víc prohloubila.
Děvčatům řekl, že ti dva chlapi, kteří na ně začali dotírat, byli členové místního gangu, který unášel děti z okolí. Sara vypadala, že takovému příběhu moc nevěří, ale přijala ho s přesvědčením, že její otec by jí přece nikdy nelhal (kvůli čemuž se Reid cítil ještě víc mizerně). V kombinaci s jejím totálním odporem k celému tématu to stačilo k tomu, aby o tom už nemluvila a posunula se v životě dál.
Maya byla naopak extrémně skeptická. Nejenže byla dostatečně chytrá na to, aby jí to došlo, ale byla během toho martyria s Reidem v kontaktu přes Skype a očividně si sama dala dohromady dostatek informací, aby na jejich základě mohla tvořit nějaké závěry. Byla svědkem toho, jak rukou agenta Watsona zemřeli dva fanatici a od té doby se úplně změnila.
Reid neměl nejmenší ponětí, co s tím dělat. Proto se jen snažil pokračovat v životě co nejvíc normálním způsobem.
Reid vytáhl telefon a zavolal do pizzerie kousek od jejich domu, aby objednal dvě střední pizzy; jednu s extra sýrem (Sařina oblíbená) a druhou s párkem a zelenou paprikou (Mayina oblíbená).
Jen co zavěsil, uslyšel na schodech kroky. Maya se vrátila zpátky do kuchyně. „Sara si šla zdřímnout.“
„Zase?“ Vypadalo to, že Sara spala během dne v poslední době celkem často. „Copak v noci nespí?“
Maya pokrčila rameny. „Netuším. Možná by ses jí mohl zeptat.“
„To jsem zkoušel. Nic mi nechce říct.“
„Možná je to proto, že nechápe, co se vlastně stalo,“ navrhla Maya.
„Řekl jsem vám oběma, co se stalo.“ Nenuť mě to říkat znovu, pomyslel si zoufale. Prosím, nenuť mě ti znovu lhát do očí.
„Možná má strach,“ tlačila na něj dál Maya. „Možná, že ví, že její otec, kterému by měla bezpodmínečně věřit, jí lže do –“
„Mayo Joanne,“ varoval ji Reid, „dávej pozor na to, co vypouštíš z pusy…“
„Možná, že není sama!“ Nevypadalo to, že by se Maya chtěla stáhnout. Tentokrát ne. „Možná, že mám taky strach.“
„Tady jsme v bezpečí,“ řekl jí Reid pevně a snažil se při tom znít co nejvíc přesvědčivě, ačkoliv tomu sám úplně nevěřil. Za očima mu začínala tepat bolest. Vytáhl ze skříňky sklenici a napustil do ní studenou vodu z kohoutku.
„Jasně, a taky jsme si mysleli, že jsme v bezpečí v New Yorku,“ odpálila ho Maya. „Možná, že kdybychom věděly, o co skutečně šlo, všechno by bylo jednodušší. Ale ne.“ Ať už to byla jeho neschopnost nechat je dvacet minut o samotě, nebo její podezření o tom, co se stalo, nezáleželo na tom. Chtěla znát odpovědi. „Víš moc dobře, čím jsme si prošly. Ale já nemám nejmenší tušení, co se stalo tobě!“ Teď už téměř křičela. „Kde jsi byl, co jsi dělal, jak jsi přišel k těm zraněním –“
„Mayo, přísahám, že…“ Reid postavil sklenici na kuchyňskou linku a vztyčil varovně prst jejím směrem.
„Přísaháš, že co?“ utnula ho. „Že budeš mluvit pravdu? Tak mi ji prostě pověz!“
„Nemůžu ti říct pravdu!“ vykřikl. Při tom rozhodil rukama. Jedna paže zavadila o sklenici s vodou a shodila ji z desky.
Reid neměl čas se nad tím zamýšlet nebo hloubat. Jeho instinkty zareagovaly za něj a jedním plynulým pohybem se sehnul až ke kolenům a chytil sklenici ve vzduchu, než se stačila roztříštit o zem.
Okamžitě toho zalitoval a zprudka se nadechl, když ve sklenici jen šplouchlo a vystříkla z ní jediná kapka.
Maya zírala s očima dokořán, ačkoliv nevěděl, jestli v důsledku jeho slov nebo toho, co právě udělal. Tohle bylo poprvé, co ho viděla takhle se pohybovat – a vůbec poprvé, co nahlas přiznal, že to, co jim tvrdil, nebylo to, co se ve skutečnosti stalo. Nezáleželo na tom, jestli o tom věděla, nebo jestli ho jen podezřívala, že neříká pravdu. Uklouzlo mu to a teď už to nemohl vzít zpět.
„Jen reflex,“ řekl rychle.
Maya si pomalu založila ruce na prsou, jedno obočí pozdvižené a rty pevně semknuté. Znal ten pohled; byl to vyčítavý pohled, který zdědila přímo po své matce. „Saru a tetu Lindu jsi možná převezl, ale já ti to nespolknu ani náhodou.“
Reid zavřel oči a povzdechl si. Jednou do něj zasekla háček a už ho nepustí, takže ztišil hlas a dal se do vysvětlování.
„Poslouchej, Mayo. Jsi velice inteligentní – definitivně dostatečně na to, aby sis mohla odvodit, co se stalo,“ řekl. „Nejdůležitější věc, kterou musíš pochopit, je, že vědět o některých věcech může být nebezpečné. Jde o potenciální nebezpečí, které vám hrozilo ten týden, co jsem byl pryč. A mohlo by vám hrozit celou dobu, kdybyste věděly všechno. Nemůžu ti říct, jestli máš pravdu nebo se pleteš. Nic nepotvrdím, ani nepopřu. Takže pro teď, řekněme… můžeš věřit všem závěrům, ke kterým jsi došla, jen pokud slíbíš, že si je necháš pro sebe.“
Maya pomalu přikývla. Zběžně zkontrolovala, jestli Sara nesešla dolů do předsíně a neposlouchá, a pak spustila: „Nejsi jenom profesor. S někým pracuješ, s někým na vládní úrovni – FBI, možná CIA –“
„Proboha,