Lovení. Блейк Пирс
Читать онлайн книгу.
Nějaká jeho část se nevzdávala liché naděje, že skončí opět spolu.
Nicméně láska, kterou k ní cítil, byla zjevně chorobná, zvrácená a vzbuzovala v něm posedlost – rozhodně to nebyla v jakémkoli smyslu zdravá podoba lásky. Jake věděl o spoustě vrahů, které poháněl přesně tenhle pocit, který oni označovali za lásku.
Cardin na okamžik přestal vykřikovat a zeptal se: „Chci se zeptat – je pravda, že byla obmotaná ostnatým drátem?“
S úsměvem zakroutil hlavou a dodal: „Pane jo, to je tak… kreativní.“
Jake se nad těmi slovy lehce otřásl.
Co tím přesně Cardin myslel?
Obdivoval snad něčí dílo?
Nebo si snad potutelně vychutnával vlastní důvtipnost?
Jake dospěl k závěru, že přišel čas zkusit z něj dostat informace ohledně druhé vraždy. Pokud měl Cardin komplice, který zavraždil Hope Nelsonovou, třeba by se Jakeovi podařilo ho přimět k přiznání. Věděl ale, že na něj musí jít opatrně.
Zeptal se: „Pane Cardine, znáte ženu z Dightonu, která se jmenuje Hope Nelsonová?“
Cardin se podrbal na hlavě a odpověděl: „Nelsonová… to jméno znám. To je starostova žena, ne? Nebo něco takovýho?“
Šerif Tallhamer, který se opíral o mříže z venku cely, zavrčel: „To je mrtvá žena.“
Jake potlačil zaúpění nad promarněnou šancí. Neměl v plánu prozradit Cardinovi celou pravdu takhle napřímo. Chtěl si dávat na čas a zkusit zjistit, jestli ví, co se stalo s Hope Nelsonovou.
Právník ve vedlejší cele vyskočil na nohy.
„Mrtvá?“ vyjekl. „O čem to sakra mluvíte?“
Tallhamer vyplivnul trochu tabáku na betonovou podlahu a řekl: „Včera v noci byla zavražděná – úplně stejným způsobem jako byla zavražděná Alice. Pověšená na plotový sloupek, omotaná ostnatým drátem.“
Ozzie, jako by okamžitě vystřízlivěl, vyštěkl: „Proč tu teda zatraceně ještě držíte mého klienta? To si snad myslíte, že zabil další ženu včera v noci, zatímco tu byl zamčený?“
Jake ztratil naději. Jeho taktika byla zkažená a věděl, že další otázky k ničemu nepovedou.
I přesto se znovu obrátil na Cardina: „Znal jste Hope Nelsonovou?“
„Jsem snad právě odpověděl, ne?“ řekl Cardin poněkud překvapeně.
Jake ale nedokázal rozlišit, jestli je Cardinovo překvapení opravdové nebo ho jen předstírá.
Ozzie popadl mříže vlastní cely a zařval: „Koukejte zatraceně mého klienta hned propustit, nebo vás poženu před soud!“
Jake potlačil povzdech.
Ozzie měl samozřejmě pravdu, i když…
A najednou se probere v ten nejlepší čas.
Jake se otočil na Tallhamera a pronesl: „Pusťte Cardina ven. Ale dohlídněte na něj.“
Tallhamer zavolala svého zástupce, aby přinesl osobní věci, které patřily Cardinovi. Šerif odemkl Cardinovu celu, aby ho pustil a rovnou se obrátil na Ozzieho a zeptal se: „Chceš už taky jít?“
Ozzie zívnul a položil se zpátky na lehátko.
„Ne, dneska jsem tu odvedl dost dobrou práci. Ještě se prospím – dokud tuhle celu nebudete potřebovat pro někoho dalšího.“
Tallhamer se zaculil a řekl: „Jako doma.“
Když Jake opouštěl spolu s Tallhamerem a Cardinem stanici, všiml si, že přesně na tom samém místě přes ulici stále stojí muž v bílém plášti.
Muž se dal náhle do pohybu a přešel silnici rovnou za nimi.
Tallhamer potichu zabručel: „Teď budou problémy.“
KAPITOLA OSMÁ
Jake pečlivým pohledem prozkoumával muže, který za nimi spěchal, jen co vyšli před stanici. Z mužova výrazu i držení těla vyčetl, že s ním cloumá vztek. Vycítil také, že ten vztek nemá na něj. A taky si všiml, že Tallhamer se nechystá k žádné reakci.
Cardin se v tu chvíli otočil a zdrhal po chodníku pryč.
Rozzuřený muž se přiřítil k Tallhamerovi. Rukou máchal směrem, kudy utíkal Cardin a zařval: „Požaduju, abyste toho hajzla zavřeli zpátky do vězení!“
Šerif Tallhamer, kterého nechával rozzuřený muž zdánlivě v klidu, představil Jakea jedinému doktorovi ve městě Earlovi Gibsonovi, manželovi Alice Gibsonové.
Jake mu chtěl potřást rukou a vyjádřit upřímnou soustrast, ale doktor nepřestal máchat rukama a křičet na Tallhamera. Všiml si, že doktor Gibson je pozoruhodně ošklivý muž a tváře má zjizvené jako po prodělaných neštovicích. Zjizvený obličej nevylepšila ani rudá barva, jak mu vztek nahnal krev do tváří. Vzpomněl si, že Cardin ho popsal jako „hnusáka, se kterým se dala dohromady.“
V porovnání s ním byl Cardin vskutku o poznání pohlednější.
Jake dospěl k závěru, že Earl Gibson musí mít navzdory svému vzhledu jiné přednosti, které zemřelou ženu přitahovaly. Gibson byl konec konců lékař a bývalý manžel Alice byl pouze zkrachovalý kuchař v bistru.
V malém městě, kde není příliš na výběr, to nejspíš byla poměrně snadná volba.
Gibsonův vztek ještě narostl, když zjistil, kdo je Jake.
„FBI! Co tu vůbec dělá FBI? Už jste chytili vraha mé ženy. Zavřeli jste ho do vězení. Na světe neexistuje soud, který by ho neuznal vinným. A teď ho jen tak necháte jít!“
Šerif Tallhamer přešlápl z jedné nohy na druhou a trpělivým skoro až povýšeným hlasem promluvil: „Tak ale Earle, o tomhle už jsme přece před chvílí mluvili, ne?“
Dr. Gibson odvětil: „Ano, to jsme mluvili. A přesně proto jsem tu zůstal a čekal. Musel jsem to vidět na vlastní oči. Chtěl jsem tomu zabránit.“
„Musíme ho pustit a ty to víš,“ řekl Tallhamer. „Včera v noci byla v Dightonu zavražděná další žena, úplně stejným způsobem jako Alice. Můžu se zaručit, že včera v noci Phil Cardin nebyl nikde poblíž Dightonu. Tu druhou ženu nemohl zabít, takže ani nemáme důvod si myslet, že zabil Alice.“
„Nemáme důvod!“ Gibson vzteky drmolil. „Toho dne jí vyhrožoval smrtí. Neurážejte mě tím nesmyslem o oběti v Dightonu a že ji Phil Cardin nemohl zabít. Oba víme, kdo by mohl být podezřelý ze spáchání té druhé vraždy.“
Poslední věta upoutala Jakeovu pozornost.
„Možný podezřelý?“ zeptal se.
Gibson se ušklíbnul na šerifa Tallhamera: „Vy jste mu to neřekl, co?“
„Co mi neřekl?“ zeptal se Jake.
„Phil Cardin má bratra Harveyho,“ odvětil Gibson. „Stojí vždycky na Philově straně. Taky vyhrožoval Alice. Zavolal jí na telefon a řekl, že on a Phil se dočkají pomsty. Volal jí ten samý den, kdy byla zabitá.