Stíny minulosti. Блейк Пирс
Читать онлайн книгу.
se Wayne, bylo vidět, že stejně jako Chloe, se chce bavit o něčem jiném, než je svatba.
„Je skvělý,“ řekla Chloe. „Snad se za pár dní prohrabeme tou hromadou krabic.“
„Jo, a to byste nevěřili,“ řekl Steven. „Jedna ze spolužaček Chloe ze střední teď bydlí na naší ulici, jen dva domy od nás – to je neuvěřitelné, že?“
„Já myslím, že to není zas takové překvapení,“ řekl Wayne. „Tohle město je fakt malé. Dřív nebo později, vždycky narazíš na někoho známého.
„Zvlášť ve čtvrtích, kde jsou baráky jeden na druhém,“ řekl Sally s pohrdavým úsměškem, nijak se netajila tím, co si myslí o čtvrti, kterou si vybrali.
„Není to tam barák na baráku,“ řekl Steven.
„Jo, máme docela slušně velkou zahradu,“ dodala Chloe.
Sally pokrčila rameny a napila se vína. Zdálo se, že přemýšlí, co jim na to odpovědět, možná si i říkala, jestli nebude lepší si další poznámku nechat pro sebe, ale nakonec ji stejně řekla.
„Tvoje kamarádka ze střední není jediná, kdo žije teď v Pinecrestu, že?“ zeptala se. „Tvoje sestra tu také bydlí, pokud si vzpomínám.“
„Ano, bydlí.“
Chloe na to odpověděla stroze, ale snažila se nebýt příliš odměřená. Sally Brennan se nikdy netajila tím, co si o Danielle myslí – i když se potkaly jen dvakrát v životě. Sally byla jedna z těch klasických znuděných paniček v domácnosti, které se rády hrabaly ve skandálech a pomluvách. Takže když zjistila, že Chloe má sestru se složitou minulostí, tak ji fascinovalo a odpuzovalo zároveň.
„Mami, nebudeme se vtom vrtat,“ řekl Steven.
Chloe si přála, aby měla pocit, že ji Steven brání, ale ve skutečnosti se díky němu cítila akorát přehlížená. Obvykle když došlo při debatě na Danielle, tak se Steven postavil na stranu své matky. Ale na rozdíl od své matky aspoň věděl, kdy už bude lepší zmlknout.
„Půjde ti za svědka?“ zeptala se Sally.
„Ano.“
Sally to sice nekomentovala, ale z jejího výrazu bylo jasné, co si o tom myslí.
„Je to moje sestra,“ řekla Chloe. „Takže ano, požádala jsem jí, aby mi šla za svědka.“
„No, to dává smysl,“ řekla Sally, „ale vždycky jsem si říkala, že by si člověk měl svědka vybírat pečlivě. Je to velká čest a zodpovědnost.“
Chloe se musela chytit stolu, aby jí na tu vlezlou poznámku něco neřekla. Steven si všiml, jak to v ní vře, a snažil se vše rychle urovnat. „Mami, nech toho,“ řekl. „Danielle je v pohodě. A i kdyby se něco pokazilo, tak já se o všechno postarám. Je to moje svatba a nedovolím, aby ji něco pokazilo.“
Chloe byla z jeho odpovědi akorát tak podrážděná. Snažil se tvářit, že je na její straně, ale zároveň nechtěl naštvat své rodiče. Chloe si přála, aby se pro jednou skutečně Danielle zastal. Věděla, že Steven s ní nemá až takový problém, ale že se snaží teď hlavně uklidnit svou matku. Lezlo jí to na nervy.
„Přestaňte řešit blbosti,“ řekl Wayne a natáhl se pro mísu s opékanými bramborami. „Pojďme se radši bavit o fotbalu. Takže, Chloe… ty fandíš Redskins, že?“
„Ježiš, to ne. Fandím Giants.“
„Ti taky stojí za prd,“ řekl Wayne a zasmál se.
A najednou bylo všechno to napětí pryč. Chloe si vždy cenila toho, jak se Wayne dokázal postavit své ženě a ignorovat její rýpání, a jen tak přejít k dalšímu tématu. Chloe si přála, aby něco podobného dokázal i Steven.
Ale i tak, Chloe vrtalo hlavou, jestli nejsou obavy Sally oprávněné. Danielle nebyla moc na nějaké elegantní oblečení, ani neuměla být potichu nebo vystupovat před lidmi. Bylo jasné, že pro Danielle bude celá ta svatba nepříjemnou záležitostí a Chloe si nemohla pomoct, ale musela přemýšlet nad tím, jak to celé dopadne.
Jak nad tím uvažovala, vzpomněla si i na ty dvě malé holky, jak sedí na schodech, zatímco z jejich bytu vynáší ven pytel s tělem. Jasně si vybavovala ten prázdný výraz, co Danielle měla. Věděla, že se v ní v tu chvíli něco zlomilo. A že ten večer, svým způsobem, přišla i o svou sestru.
Tušila, že od té chvíle už Danielle nebyla nikdy stejná.
KAPITOLA ČTVRTÁ
Pršelo, když Chloe a její instruktor práce v terénu dorazili na místo činu. Cítila se jako nováček, když vystupovala z auto do padajícího deště. Byla zatím jen internistka, co musí chodí na směny se svým instruktorem, a proto nedostávala žádné složité případy. Například ten, ke kterému právě jeli, vypadal jako běžný případ domácího násilí. A i když se nezdálo, že se jedná o nějaký obzvláště brutální zločin, tak už jen z termínu domácí násilí se Chloe cítila nepříjemně.
Koneckonců, slýchala ta dvě slova poměrně často po smrti své matky. Její instruktor o tom jistě věděl – o tom, co se stalo jejím rodičům – ale nijak to dnes ráno nezmínil, když vyjížděli.
Byli ten den ve Willow Creek, malém městě asi patnáct mil od Baltimoru. Chloe pracovala jako internistka u FBI, a doufala, že se jednoho dne stane součástí jejich týmu pro sběr důkazů. Vydali se po cestě vedoucí k jednoduchému dvoupatrovému domu, její instruktor ji dokonce nechal jít první. Jejím instruktorem byl Kyle Greene, čtyřicetiletý agent, který přestal pracovat v terénu, když si zpřetrhal vazy v koleni, a tak dostal namísto toho příležitost pracovat jako instruktor a školitel internistů. Před dnešním ránem se s ním Chloe bavila jen dvakrát, a to přes FaceTime asi před týdnem, kdy se poprvé seznámili a pak před dvěma dny, když jela z Philadelphie do Pinecrestu.
„Jedna věc, než půjdeme dovnitř,“ řekl Greene. „Nechtěl jsem vám to předtím říkat, abyste nad tím celou cestu nepřemýšlela.“
„No dobře…“
„I když to je případ domácího násilí, jedná se také zároveň o vraždu. Až půjdeme dovnitř, bude tam tělo, a navíc docela čerstvé.“
„Aha…“ řekla, nedokázala přitom skrýt své překvapení.
„Vím, že něco takového jste dnes nečekala. Řešilo se to u FBI v době, kdy jste k nám nastupovala. Že bude možná lepší internistům dát možnost vidět, jak to chodí i u složitějších případů hned od začátku. Delší dobu jsme uvažovali nad tím, jestli dát internistům více zodpovědnosti a nechat je dělat více věcí. A podle vašich záznamů jste výborná kandidátka na to, abychom to na vás vyzkoušeli. Doufám, že vám to nevadí.“
Byla stále trochu v šoku, neschopna na nic reagovat. Ano, bylo to více zodpovědnosti. Ano, znamenalo to, že ji budou všichni sledovat. Ale nikdy žádnou výzvu předtím nevzdala, a neplánovala s tím teď začínat.
„Cením si té příležitosti.“
„Výborně,“ řekl Greene, jeho odpověď naznačovala, že o tom ani nikdy nepochyboval.
Pokýval jí, aby ho následovala na verandu a nahoru po schodech. Uvnitř se dva agenti bavili s koronerem. Chloe se snažila připravit na to, co za chvíli uvidí, a i když si myslela, že to má pod kontrolou, tak stále to s ní trochu otřáslo, když viděla vyčuhovat ženské nohy zpoza kuchyňské linky.
„Takže,