Ve stínu lží. Блейк Пирс
Читать онлайн книгу.
vlastními myšlenkami, pomyslela si. Vypadá to, že na mě má Johnsonovo převelení horší vliv, než bych čekala.
Věděla však, že to byla chabá výmluva. Do teď na tomhle místě činu nebylo nic jiného na práci než zajišťování důkazů – což bylo v zásadě to, co chtěla dělat celou dobu.
Chloe s pocitem zahanbení a zlosti vyšla z místnosti, aby popadla dech a utřídila si zvířené myšlenky.
„Pro Krista,“ řekla Rhodesová, když si prohlížela stopu, „Fineová… Proč se radši nejdeš podívat, jestli nenajdeš něco užitečného jinde? V kuchyni jsou ve zdi díry od střelby, které jsem nestihla prohlédnout, zatímco jsi byla venku. Dokončím to tady… pokud to vůbec půjde.“
Chloe se musela znovu držet, aby ji nepočastovala několika vybranými slovy. Podělala to, takže musela přehlížet, že se k ní Rhodesová chová jako mrcha. Proto držela jazyk za zuby a zamířila zpátky do hlavní části bytu v naději, že najde něco, čím by svůj prohřešek odčinila.
Došla do kuchyně a uviděla díry ve zdi, o kterých se Rhodesová zmínila. V každé z děr byl hluboko zaražený plášť střely. Byla si jistá, že jen na základě toho budou schopní zjistit, jaký typ zbraně útočník použil. Takže pro Chloe byly tyhle důkazní materiály jako modré z nebe – jednoduchá stopa, která jim poskytne dostatek informací k tomu, aby mohly v šetření tohohle případu pokračovat.
Ale třeba je tu ještě něco dalšího, pomyslela si.
Přešla zpátky do chodby a zastavila se v místě, kde se spojovala s obývacím pokojem. Pokud se vrah dovnitř dostal skutečně oknem v ložnici, tady pravděpodobně došlo ke střelbě. V dříve zmíněném pokoji nebyly ani stopy po krvi nebo chaosu, což naznačovalo, že tam k žádnému násilí nedošlo.
Podívala se na pohovku a na zemi před ní zahlédla kapky krve. Nejspíš první výstřel, pomyslela si. V hlavě si poskládala rozložení místnosti a dokázala si představit, jak to nejspíš probíhalo. První výstřel zabil někoho, kdo seděl na pohovce. Vedle něj usazený člověk v reakci na výstřel rychle vyskočil a nejspíš převrhl stolek. Možná o něj zakopl nebo se ho pokusil přeskočit. Krev smíchaná s limonádou na druhé straně převrhnutého stolku však naznačovala, že z toho tenhle člověk nevyvázl živý.
Přesto jí to však nedalo spát. Pomalu přešla do obýváku a sledovala při tom cestu, kterou letěly střely. Množství sražené krve na opěradle pohovky představovalo jasný důkaz toho, že ať už na gauči seděl kdokoliv, zemřel na místě. V opěradle však neviděla žádný otvor, což znamenalo, že střela musela zůstat v hlavě oběti.
V kuchyňské zdi však viděla dvě díry od střel, zhruba pět centimetrů od sebe. Byly dobře viditelné i od pohovky, u které stála. Ale pokud v kuchyni byly dvě zbloudilé střely, mohlo jich tu být i víc. Pokud ano, bylo by možné z nich snáz zrekonstruovat, co a jak se na místě činu odehrálo.
Přešla ke konferenčnímu stolku a dřepla si. Pokud tady někdo zakopl a padal, než ho střelec zasáhl, musel mířit nízko, aby se trefil. Rozhlédla se, jestli nenajde nějaké další zbloudilé střely, ale žádné neviděla. Vrah se nejspíš trefil napoprvé.
Viděla však něco dalšího, co původně ani nehledala. Ke stěně napravo od ní byl přisunutý menší stolek. Stála na něm dekorativní mísa a zarámovaný obrázek. Mezi nohami stolu byl nacpaný napůl roztrhaný proutěný koš s knihami a starými letáky. A mezi tímhle košem a zadní nohou stolku byl telefon.
Chloe ho zvedla a všimla si, že jde o iPhone. Stiskla tlačítko zamykání a displej se rozsvítil. Na zamykací obrazovce byl obrázek Black Panthera. Klikla na tlačítko „domů“ a čekala, že na ni vyskočí okénko pro zadání hesla. Jaké bylo její překvapení, když se tak nestalo. Namísto toho se bez problému dostala na domovskou obrazovku.
Tenhle telefon musel patřit synovi, pomyslela si. Možná, že mu ho rodiče zakázali zamykat heslem, aby k němu taky měli přístup.
Chvíli jí to trvalo, ale pak jí došlo, na co přesně se dívá. Viděla obličej chlapce s kreslenou karikaturou obličeje v podobě zombie. Podívala se na kraje displeje a uviděla typické funkce Snapchatu. Právě držela v rukou telefon s videem (nebo taky „snapem“), který se ještě nestihl odeslat.
„No sakra,“ zašeptala.
Uvědomila si, jak horký telefon v jejích rukách byl. Podívala se na indikátor baterie v pravém horním rohu – byl v červené zóně.
S telefonem pevně stisknutým v ruce vyběhla na chodbu. „Rhodesová, je tam někde nabíječka na telefon?“ zavolala.
Následovala krátká pauza, než Rhodesová odpověděla: „Jo, na nočním stolku.“
Než to stačila doříct, Chloe už vcházela do ložnice. Na stolku skutečně uviděla nabíječku, kterou Rhodesová zmínila.
„O co jde?“ zeptala se Rhodesová.
Chloe se neudržela a hlavou jí prolétlo: To bys ráda věděla, ty mrcho, ale nahlas nic neřekla. Místo toho vzala nabíječku a zapojila ji do telefonu.
„Myslím, že syn byl zrovna na Snapchatu, když sem ten vrah vnikl. A myslím, že se zrovna chystal poslat kamarádovi snap. K tomu ale nestihlo dojít.“
Když telefon našla, přehrála video, které bylo na obrazovce otevřené a připravené k odeslání. Byl na něm chlapec ve věku kolem dvanácti až třinácti let. Vyplazoval jazyk a obličej měl znetvořený zombie animací. Během dvou vteřin se ozval první výstřel. Obraz se zatřásl a během chvilky se ozval další výstřel. Chlapec pravděpodobně spadl na zem, jelikož se obraz znovu silně zatřásl a pak úplně ztmavnul – nejspíš se zastavil na místě pod stolkem, kde ho Chloe později našla.
Tam video končilo. Celý incident trval zhruba pět vteřin.
„Pusť to znovu,“ řekla Rhodesová.
Chloe přehrála video od začátku a tentokrát věnovala pozornost útržkům v roztřesených částech. Zhruba na čtvrt sekundy se v záběru objevil tvar postavy – stála v chodbě a chystala se vejít do obýváku. Byl to jen záblesk, ale byl tam. A jelikož se jednalo o docela nový model telefonu, záznam obrazu byl navzdory silným otřesům dostatečně zřetelný. Chloe svým netrénovaným zrakem nedokázala útočníkův obličej rozeznat, ale věděla, že na velitelství s tím nebudou mít sebemenší problém – provedou analýzu videa snímek po snímku a celý záznam vylepší.
„Přistižen při činu. Doslova,“ řekla Rhodesová. „Kde jsi ten telefon našla?“
„Pod stolkem u zdi v obýváku.“
Chloe cítila, že Rhodesová je z toho nálezu nadšená, ale rozhodně to Chloe nechtěla přiznat. Namísto toho jen kývla a vrátila se zpátky ke své práci – snímání otisků prstů pod oknem.
Oběma bylo jasné, že díky tomuhle videu tady už byly více méně hotové. Měly dokonalý důkaz a všechno, co udělají potom, bude čistě rutinní záležitost.
Chloe si řekla, že by mohla jednoduše spolupracovat a nesnažit se vytvářet mezi nimi ještě větší napětí. Vzala telefon a vrátila se s ním zpátky do obýváku. Prošla kuchyní a pustila se do vyloupávání nábojových plášťů ze zdi. Věděla však, že klíč k tomuhle případu je uložený v telefonu, který měla u sebe. Klíč, který jen čekal na to, až se ho někdo ujme a využije ho k dopadení pachatele. Někde vzadu v hlavě jí však hlodal nepříjemný pocit, že to celé bylo moc jednoduché. Byla