KAPITOLA ŠESTÁ

      Velitel Belt vykročil k muži, který se blížil.

      Řekl, "Pane, tato oblast je uzavřena. Copak jste neviděl bariéru?"

      "To je v pořádku," řekla Riley. "To je zvláštní agent Bill Jeffreys. Je tu s námi."

      Riley pospíchala k Billovi a vedla ho dostatečně daleko, aby je ostatní neslyšeli.

      "Co se stalo?" tázala se. "Proč jsi neodpověděl na mé zprávy?"

      Bill se rozpačitě usmál.

      "Byl jsem idiot. Já ..." Jeho hlas utichl a odvrátil zrak.

      Riley čekala na jeho odpověď.

      Pak nakonec řekl, "Když jsem dostal tvé zprávy, jen jsem nevěděl, zda jsem připraven. Zavolal jsem Meredithovi, abych zjistil podrobnosti, ale stále jsem si nebyl jistý, zda jsem připraven. Nevěděl jsem sakra ani jestli jsem připraven, když jsem sem už jel. Nevěděl jsem, jestli jsem připraven, až doteď, když jsem spatřil ..."

      Ukázal na tělo.

      Dodal, "Teď už vím. Jsem připraven vrátit se do práce. Počítej se mnou."

      Jeho hlas byl rozhodný a jeho výraz vypadal, že to tak skutečně myslí. Riley si ohromně oddychla.

      Dovedla Billa zpět k policistům, kteří se shlukli kolem těla v jámě. Představila jej veliteli a patologovi.

      Jenn už Billa znala a zdálo se, že je ráda že ho vidí, což Riley potěšilo. Poslední věc, kterou Riley potřebovala bylo, aby se Jenn cítila opomíjená nebo rozmrzelá.

      Riley a ostatní řekli Billovi to málo co doposud věděli. Poslouchal se zaujetím.

      Nakonec Bill řekl patologovi, "Myslím, že teď už si tělo můžete odvézt. Tedy pokud s tím agentka Paige souhlasí."

      "Ano, to je v pořádku," souhlasila Riley. Byla šťastná, že Bill se zdál být jako dřív a chtěl uplatnit svou autoritu.

      Jak patologův tým začal extrahovat tělo z díry, Bill chvíli zkoumal okolí.

      Zeptal se Riley, "Prohlédla sis místo předchozí vraždy?"

      "Ještě ne," odpověděla.

      "Tak bychom to měli udělat," řekl.

      Riley řekla veliteli Beltovi, "Pojďme se podívat na druhé místo činu."

      Velitel souhlasil. "Je to pár mil do přírodní rezervace," dodal.

      Všem se podařilo protlačit se kolem reportérů bez komentáře. Riley, Bill a Jenn se dostali k SUV FBI a velitel Belt a patolog nasedli do jiného auta. Velitel je navedl pryč od pláže, podél písčité cesty k zalesněné oblasti. Když cesta skončila, automobily zaparkovali. Riley a její kolegové následovali dva úředníky, kteří si to pěšky namířili po stezce vedoucí mezi stromy.

      Velitel držel skupinu stranou od stezky a upozorňoval ji na stopy v pevnější půdě.

      "Jen běžné tenisky," poznamenal Bili.

      Riley přikývla. Viděla otisky v obou směrech. Ale byla si jistá, že nenabídnou mnoho informací, až na velikost boty vraha.

      Ale stopy byly proložené zajímavými otisky. Do půdy byly vryté dvě vratké čáry.

      "Co říkáš těmto čárám?" Zeptala se Riley Billa.

      "Stopy od kolečka, přijíždějícího a odjíždějícího," řekl Bill. Ohlédl se přes rameno směrem k silnici a dodal, "Odhaduji, že vrah zaparkoval, kde jsme nyní zaparkovali my a přinesl své nástroje po této cestě."

      "To je totéž, na co jsme přišli i my," souhlasil Belt. "A odešel znovu touto cestou."

      Brzy došli na místo, kde jejich cestu protínala užší stezka. Uprostřed menší cesty byla dlouhá, hluboká díra. Byla o šířce samotné cesty.

      Velitel Belt ukázal na místo, kde se nová cesta začínala vinout zpoza okolních stromů. "Vypadá to, že druhá oběť přiběhla z tohoto směru," řekl. "Otvor byl maskovaný a ona do něj spadla."

      Terzis dodal, "Měla zlomený kotník, zřejmě z pádu. Takže byla bezmocná, když na ni vrah začal házet hlínu."

      Riley se opět zachvěla při pomyšlení nad takovou hroznou smrtí.

      Jenn řekla, "A to všechno se stalo včera."

      Terzis přikývl a řekl, "Já jsem docela jistý, že čas smrti byl totožný s vraždou na pláži – asi kolem šesti hodin ráno."

      "Před východem slunce," dodal Belt. "Byla nejspíš ještě tma. Běžec, který sem přišel po úsvitu viděl, jak je zem narušená a zavolal nám."

      Zatímco Jenn začala dělat další fotografie, Riley oblast zkoumala. Její oči padly na pošlapaný podrost od kol kolečka. Viděla, kde vrah nahromadil zem asi patnáct metrů od stezky. Stromy byly poměrně husté vedle těchto cest, takže běžec vraha nebo zeminu nemohl vidět, když přiběhl z tohoto směru.

      Teď byla jáma znovu vykopaná policií, která navršila zeminu přímo vedle ní.

      Riley si vzpomněla, že Meredith zmínil jméno této oběti v Quanticu, ale nemohla si jej nyní vybavit.

      Řekla veliteli Beltovi, "Předpokládám, že jste byli schopni identifikovat oběť."

      "To je pravda," řekl Belt. "Měla u sebe identifikaci, stejně jako Todd Brier. Jmenovala se Courtney Wallace. Žila v Sattleru, ale já ji osobně neznal. Takže vám ní toho nemohu zatím moc říct, kromě toho, že byla mladá, pravděpodobně kolem dvacítky."

      Riley poklekla vedle jámy a podívala se dovnitř. Hned mohla přesně vidět, jak vrah past připravil. V dolní části jámy byla těžká, volně tkaná zahradnická tkanina, do které se zamotalo listí a nečistoty. Byla rozprostřená nad otvorem, nepozorovatelná neopatrnému běžci, zejména v temném světle před úsvitem.

      Řekla si, že musí zavolat forenznímu týmu ÚACH, aby obě místa činu prověřil. Možná by mohl vypátrat původ tkaniny.

      Mezitím Riley pociťovala náznak stejného pocitu, který měla na pláži, když vnikla do mysli vraha. Ten pocit nebyl tentokrát zdaleka tak živý. Ale dokázala si ho představit, jak sedí, kde ona teď klečí, a dívá se dolů na bezmocnou oběť.

      Co dělal chvíli předtím, než ji začal pohřbívat zaživa?

      Připomněla si svůj dřívější dojem - že byl okouzlující a sympatický.

      Zpočátku zřejmě předstíral překvapení z nalezení mladé ženy v jámě. Možná dokonce udělal na ženu dojem, že jí pomůže dostat se ven.

      Věřila mu, pomyslela si Riley. I kdyby jen chvíli.

      Pak ji začal trápit.

      A