Pohřbená . Блейк Пирс
Читать онлайн книгу.
pěstovaná pro zábavu návštěvníků. On sám se proměnil v místní lákadlo Belle Terre. A z toho, co jí o něm řekl velitel Belt Riley věděla, že si tím vydělává na skromné živobytí. Etabloval se jako místní itinerář a získal nevyslovené svolení žít přesně tam, kde se mu chce.
Rags Tucker tu byl, aby bavil sebe i druhé.
Riley došlo že toto je choulostivá situace.
Potřebovala mu tento pískový časovač vzít. Chtěla to udělat rychle a bez velkého povyku.
Ale bude ochoten jí ho dát?
Přestože velmi dobře znala zákony o prohledávání a zabavování věcí, nebyla si vůbec jistá jak se aplikují na vandráka žijícího ve vigvamu na veřejném prostranství.
Mnohem raději by se o to postarala bez povolení. Ale musela postupovat opatrně.
Řekla Tuckerovi, "Myslíme si, že zde byl zanechán osobou, která spáchala dvě vraždy."
Tucker vyvalil oči.
Pak Riley řekla, "Musíme si tento časovač odnést. Mohl by být důležitým důkazem."
Tucker pomalu zavrtěl hlavou.
Řekl, "Zapomínáte na zákon pláže."
"A to je co?" Zeptala se Riley.
"'Nálezci majiteli.' Kromě toho, pokud je to opravdu dar od bohů, raději bych se s ním neloučil. Nechci porušit vůli kosmu."
Riley si prohlížela jeho výraz. Byla si jistá, že to není blázen a že neblouzní – i když tak někdy dokázal jednat. To bylo jen součástí show.
Ne, tento vandrák věděl přesně co dělá a říká.
Obchoduje s námi, pomyslela si Riley.
Riley otevřela peněženku, vytáhla dvacetidolarovou bankovku a nabídla mu ji.
Řekla, "Možná to pomůže vyřídit tu záležitost s vesmírem."
Tucker se nepatrně ušklíbl.
"Nevím," řekl. "Vesmír je v těchto dnech velmi drahý."
Riley cítila, že začínala jeho hru chápat a také to, jak s ním hrát.
Řekla, "Neustále expanduje, co?"
"Jo, už od velkého třesku," řekl Tucker. Začal si o sebe třít prsty a dodal, "A prý prochází novou fází inflace."
Riley si nemohla pomoci a obdivovala jeho chytrost – a jeho kreativitu. Dovtípila se, že by s ním měla uzavřít dohodu dřív než se konverzace příliš zkomplikuje a nebude dávat smysl.
Vytáhla z peněženky další dvacetidolarovou bankovku.
Tucker jí vytrhl obě dvaceti-dolarovky z ruky.
"Je to vaše," řekl. "Dávejte na to pozor. Já mám pocit, že ta věc má opravdu velkou moc."
Riley zjistila, že si myslí totéž co on – pravděpodobně má větší pravdu než tuší.
S úsměvem Rags Tucker dodal, "Myslím, že to zvládnete."
Bill si znovu navlékl rukavice a přistoupil k časovači, aby si jej vzal.
Riley mu řekla, "Pozor, drž ho rovně, pokud to půjde. Nechceme zasahovat do toho, jak rychle běží."
Jak Bill zvedl časovač, Riley řekla Tuckerovi, "Díky za vaši pomoc. Možná se vrátíme, abychom vám položili další otázky. Doufám, že budete k dispozici."
Tucker pokrčil rameny a řekl, "Budu tady."
Když se obrátil k odchodu, velitel Belt se zeptal Riley, "Kolik času myslíte že zbývá, než se písek přesype?"
Riley si vzpomněla, že patolog řekl, že obě vraždy se udály kolem šesté hodiny ranní. Riley se podívala na hodinky. Teď bylo téměř jedenáct. V hlavě si to propočítala.
Riley Beltovi odpověděla, "Písek se přesype asi za devatenáct hodin."
"Co se stane potom?" Zeptal se Belt.
"Někdo zemře," řekla Riley.
KAPITOLA DEVÁTÁ
Riley nemohla dostat slova Ragse Tuckera z hlavy.
"Mám z toho pocit nevyhnutelnosti."
Ona a její kolegové se vraceli zpět po pláži k místu činu. Bill nesl pískový časovač a Jenn a velitel Belt šli po jeho boku, aby časovač přidržovali. Snažili se neovlivnit tok písku v časovači. A samozřejmě, že Rags mluvil právě o padajícím písku.
Nevyhnutelnost.
I když se při tom pomyšlení zachvěla, uvědomila si, že to byl přesně efekt, který měl vrah na mysli.
Chtěl, aby cítili stahující se uzel nevyhnutelnosti z blížící se vraždy.
To byl jeho způsob, jak je vynervovat.
Riley věděla, že se nesmí nechat příliš otřást, ale obávala se, že to nebude snadné.
Jak se vlekla pískem, vytáhla svůj mobilní telefon a zavolala Brentu Meredithovi.
Když odpověděl, řekla, "Pane, máme tu vážnou situaci."
"Co tam máte?" Zeptal se Meredith.
"Náš vrah se chystá udeřit každých dvacet čtyři hodin."
"Kristepane," řekl Meredith. "Jak to víte?"
Riley mu chtěla všechno vysvětlit, ale rozmyslela si to. Bylo by lepší, kdyby oba časovače viděl.
"Jsme na cestě zpět k SUV," řekla Riley. "Hned jak tam budeme, zavolám vám přes video konferenci."
Riley ukončila hovor právě když se dostali zpět na místo činu. Beltovi policisté stále pročesávali bahenní trávy a hledali stopy. Jejich ústa se otevřela, když spatřili Billa nesoucího enormní časovač.
"Co to k čertu je?" zeptal se jeden z policistů.
"Důkaz," řekl Belt.
Riley napadlo, že poslední věc, kterou by teď potřebovali, je aby reportéři časovač zahlédli. Kdyby se to stalo, okamžitě by se rozletěly fámy a situace by byla ještě horší, než teď. A novináři bezpochyby ještě číhali na parkovišti. Už věděli, že dva lidé byli pohřbeni zaživa. Jistě se toho příběhu nevzdají.
Obrátila se k veliteli Beltovi a zeptala se, "Mohla bych si půjčit vaši bundu?"
Belt si sundal bundu a podal jí ji. Riley ji opatrně přehodila přes pískový časovač a zcela ho zakryla.
"Pojďte," řekla Riley Billovi a Jenn. "Zkusme to dostat do auta, aniž bychom vzbudili velkou pozornost."
Avšak když ona a její dva kolegové došli za bariéru z pásky, Riley viděla, že dorazili další reportéři. Obklopili Billa a dožadovali se informace, co to nese.
Riley vyděsilo, jak se tlačili na Billa, který se snažil udržet pískový časovač zpříma jak to jen šlo. Jen samotné strkání by mohlo stačit na přerušení toku písku. A co by bylo ještě horší, někdo by mohl vyrazit časovač Billovi z rukou.
Řekla Jenn, "Musíme je držet od Billa."
Ona a Jenn se protlačily do skupiny a nařídily jim, aby ustoupili.
Reportéři překvapivě snadno uposlechli, rozestoupili se kolem a zírali.
Riley