KAPITOLA SEDMÁ

      Riley se točila, aby viděla, kvůli čemu Bill křičí. Jeho hlas přicházel zpoza stromů na jedné straně cesty.

      "Co tam máte?" Zavolal velitel Belt.

      "Co jste našel?" Ozval se Terzis.

      "Pojďte sem," zakřičel na ně Bill.

      Riley vstala a vydala se jeho směrem. Viděla pošlapaný podrost na místě, kde opustil cestu.

      "Už jdete?" Zavolal Bill a začínal znít trochu netrpělivě.

      Riley z jeho tónu hlasu poznala, že to myslí vážně.

      Následovaná Beltem a Terzisem se rychle vydala do houští, až narazila na malou mýtinu, kde stál Bill. Bill se díval na zem.

      Rozhodně něco našel.

      Další kus tkaniny byl roztažen po zemi, v rozích volně přidržený malými kolíčky.

      "Dobrý Bože," zamumlal Terzis.

      "Ne další tělo," řekl Belt.

      Ale Riley věděla, že to muselo být něco jiného. Za prvé byl otvor mnohem menší než druhý a měl čtvercový tvar.

      Bill si nandával plastové rukavice, aby nezanechal otisky prstů na tom, co záhy najde. Pak poklekl a jemně odtáhl tkaninu.

      Riley viděla jen kus kruhového, tmavého, leštěného dřeva.

      Bill opatrně uchopil dřevěný kruh oběma rukama a vytáhl jej nahoru.

      Všichni kromě Billa zalapali po dechu nad tím, co pomalu vytáhl z jámy.

      "Přesýpací hodiny!" Řekl velitel Belt.

      "Největší, jaké jsem kdy viděl," dodal Terzis.

      A vskutku, objekt byl přes dvě stopy vysoký.

      "Jste si jistí, že to není nějaký druh pasti?" Varovala je Riley.

      Bill vstal s objektem, aby udržoval jej kolmo, zacházel s ním jak nejjemněji mohl, jako by manipuloval s výbušným zařízením. Postavil jej svisle na zem vedle jámy.

      Riley si klekla a pozorně si ho prohlížela. Zdálo se, že ta věc nemá žádné dráty ani pružiny. Ale bylo něco ukryté pod pískem? Naklonila tu věc na jednu stranu, ale neviděla nic zvláštního.

      "Jsou to jen velké přesýpací hodiny," zamumlala. "A skryté stejně jako past na cestě."

      "Nejsou to přesné přesýpací hodiny," řekl Bill. "Jsem si docela jistý, že měří delší časové období než jednu hodinu. Říká se tomu pískový časovač."

      Objekt připadal Riley překvapivě krásný. Dvě koule ze skla byly nádherně tvarované, společně propojené úzkým průchodem. Kulaté dřevěné horní a dolní části byly propojeny třemi dřevěnými tyčkami, vyřezanými v dekorativních vzorech. Vrchní část byla vyřezána do vzoru zvlnění. Dřevo bylo tmavé a vyleštěné.

      Riley viděla pískové časovače už předtím – ale mnohem menší verze pro vaření, které odpočítávaly tři, pět nebo dvacet minut. Tyhle byly mnohem, mnohem větší, přes dvě stopy vysoké.

      Dolní koule byla částečně naplněná hnědavým pískem.

      V horní kouli nebyl žádný písek.

      Velitel Belt se zeptal Billa, "Jak jste věděl, že tu něco bude?"

      Bill se krčil vedle pískového časovače a pozorně si ho prohlížel. Zeptal se, "Všiml si někdo jiný něčeho podivného na tvaru jámy na stezce?"

      "Já ano," řekla Riley. "Konce jámy byly vykopány jakoby ve tvaru klínu."

      Bill přikývl.

      "Byl to zhruba tvar šipky. Šipka ukazovala na cestu, která se stáčela a u ní bylo pošlapané křoví. Takže jsem jen šel kam mířila."

      Velitel Belt stále hleděl s úžasem na pískový časovač.

      "No, máme štěstí, že jste to našel," řekl.

      "Vrah chtěl, abychom tu hledali," zamumlala Riley. "Chtěl, abychom na to přišli."

      Riley se podívala na Billa, pak na Jenn. Viděla, že si myslí, co si myslí ona.

      Písek v časovači se přesypal.

      I když nevěděli proč, byli si jistí, že to znamená, že nemají vůbec štěstí.

      Riley se podívala na Belta a zeptala se, "Našel některý z vašich mužů takový časovač na pláži?"

      Belt zavrtěl hlavou a řekl, "Ne."

      Riley pocítila ponuré zachvění intuice.

      "Pak jste nehledali dostatečně důsledně," řekla.

      Ani Belt, ani Terzis chvíli nemluvili. Vypadali, jako by nemohli uvěřit svým uším.

      Pak Belt řekl, "Hele, něco takového by bylo jistě nalezeno. Jsem si jistý, že v bezprostřední blízkosti nic takového nebylo."

      Riley se zamračila. Tato věc, která byla umístěna tak pečlivě, prostě musela být důležitá. Měla pocit, že policisté další pískový časovač jaksi přehlédli.

      Když na to přijde, tak i ona a Bill a Jenn, když byli na pláži. Kde by mohl být?

      "Musíme se vrátit a podívat se po něm," řekla Riley.

      Bill přenesl obrovský časovač do SUV. Jenn otevřela zadní dveře a s Billem vložili objekt dovnitř, ujistili se, že je zajištěný a podepřený, aby se rychle nebo náhle nepohnul. Zakryli jej dekou, která byla v SUV.

      Riley, Bill a Jenn nastoupili do SUV a následovali auto policejního velitele zpět směrem k pobřeží.

      Počet novinářů shromážděných na parkovišti se zvýšil a byli stále více agresivní. Jak se Riley a její kolegové vydali na cestu kolem nich a za žlutou pásku, přemýšlela, jak dlouho budou schopni ignorovat jejich otázky.

      Když došli na pláž, tělo už v jámě nebylo. Tým patologa jej už naložil do dodávky. Místní policisté stále pročesávali prostor a hledali stopy.

      Belt zavolal na své muže, kteří se shromáždili kolem něj.

      "Viděl tady někdo pískový časovač?" zeptal se. "Měl by vypadat jako velké přesýpací hodiny, nejméně dvě stopy velký."

      Policisté vypadali otázkou zaskočeni. Zavrtěli hlavami a řekli, že ne.

      Riley začínala být netrpělivá.

      Musí tu někde být, pomyslela si. Došla na vrchol nedalekého travnatého kopce a rozhlédla se kolem. Ale žádné přesýpací hodiny neviděla, dokonce ani narušený písek, který by naznačoval něco čerstvě pohřbeného.

      Nebo