Kdyby běžela. Блейк Пирс
Читать онлайн книгу.
rána do týla. V podstatě poprava.
„Jak to mohla být poprava, když ho evidentně někdo unesl a zatáhl do nějakého průchodu?“ zeptala se DeMarco.
„To je další nezodpovězená otázka z případu. Tehdy se předpokládalo, že Nobiliniho přepadli, přinutili ho kleknout na kolena a poté ho střelili zezadu do hlavy. Zeď budovy, u které se tělo našlo, byla poseta krví a kousky lebky. V ruce stále svíral klíčky od svého BMW.“
DeMarco přikývla a nechala Kate pokračovat.
„Oběť pocházela z malého městečka, luxusního předměstí Ashton,“ pravila Kate. „Takový ten typ města, které přitahuje návštěvníky honosnými starožitnými obchody, předraženými restauracemi a nablýskanými nemovitostmi.“
„A to mi na tom právě moc nesedí,“ přerušila ji DeMarco. „Taková místa přece bývají semeništěm drbů, ne? Někdo snad musel něco vědět nebo alespoň slyšet zvěsti o tom, kdo byl tím vrahem. Jenže v těch spisech nic není,“ řekla a ťukala prsty o složku.
„To mě vždycky vytáčelo,“ pronesla Kate. „Ashton je opravdu luxusní místo. Ale všichni tam žijí v hodně úzké komunitě, kde každý zná každého. Lidé jsou tam k sobě neustále zdvořilí a slušní. Sousedé si vzájemně pomáhají a při školních akcích na výběr finančních prostředků je vždycky narváno, zkrátka hotová idylka. To místo je neposkvrněné.“
„Žádný motiv pro vraha?“ zeptala se DeMarco.
„O žádném nevím. Ashton má jen něco přes tři tisíce obyvatel. Přitahuje sice návštěvníky z New Yorku a odlehlejších měst, ale i tak je tam téměř nulová kriminalita. A jelikož se Nobiliniho vražda odehrála mimo Ashton, bylo tehdy tak obtížné s případem pohnout.“
„A žádné podobné vraždy se tam nestaly?“
„Ne. Alespoň do dnešního dne, jak se zdá. Myslím, že se vrah zalekl přítomnosti FBI. V tak malém městečku FBI nepřehlédneš.“ Kate se na moment odmlčela a vzala si od DeMarco desky se spisem. „Kolik ti toho Duran řekl?“
„Moc ne. Jen, že je to naléhavé a požádal mě, abych si prošla spisy.“
„Všimla sis, jaký typ zbraně byl tehdy použit?“ zeptala se Kate.
„Jo, Ruger Hunter Mark IV. Což je divné. To vypadá na profesionála. Tak drahou zbraň by sis přece nepořídila na náhodnou vraždu bez motivu.“
„Souhlasím. Kulku a plášť projektilu, které jsme našli, nebylo obtížné určit. A odhlédneme-li od skutečnosti, že šlo o krásnou a drahou zbraň, to, že ji někdo vůbec použil, nám dalo jasnou indicii: dotyčný věděl o zabíjení kulový.“
„Jak to?“
„Profík by přece musel vědět, že Ruger Hunter Mark IV po sobě zanechá plášť projektilu. Což z něj činí naprosto mizernou volbu.“
„Předpokládám, že poslední oběť byla usmrcena podobnou zbraní?“ zeptala se DeMarco.
„Podle Durana se jedná o tutéž zbraň.“
„Takže vrah se rozhodl znovu udeřit po osmi letech. Zvláštní.“
„No, musíme počkat a uvidíme,“ řekla Kate. „Duran mi řekl jen to, že oběť byla naaranžovaná jako nějaká rekvizita. A že zbraň, jíž byla zastřelena, se shodovala se zbraní, která usmrtila Franka Nobiliniho.“
„Jo a ta vražda se stala v Midtownu v New Yorku. Jsem zvědavá, jestli má naše poslední oběť nějaké spojení s Ashtonem.“
Kate jen pokrčila rameny, zatímco letadlo právě prolétalo mírnou turbulencí. Nakonec se ukázalo, že nebylo úplně od věci projít si společně detaily z Nobiliniho vraždy. Alespoň si oprášila staré vzpomínky na případ, který teď dostal úplně nový náboj. Kate ve skrytu duše doufala, že by jí ten osmiletý odstup mohl pomoci nahlédnout na něj z jiného úhlu pohledu.
Už je to nějaký ten pátek, co Kate naposledy zavítala do New Yorku. Tehdy tu s Michaelem, jejím zesnulým manželem, strávili společný víkend. Nebylo tomu dlouho před jeho smrtí. Ty věčně přeplněné ulice a silnice města, které nikdy nespí, ji nepřestávaly udivovat. V porovnání s ním byly dopravní zácpy ve Washingtonu příjemnou projížďkou městem. Celkový dojem navíc podtrhoval fakt, že v New Yorku bylo něco po půl deváté v pátek večer.
Na místo činu dorazily ve 20:42. Kate zaparkovala vypůjčené auto, co nejblíže policejní pásce to šlo. Místo činu se nacházelo v postranní uličce na 43. ulici, kde bylo slyšet neustálý hluk z hlavního vlakového nádraží, které se nacházelo jen o pár bloků dál. Před uličkou stála dvě policejní auta zaparkovaná čelem k sobě, která sice neblokovala žlutou policejní pásku ani vstup do uličky, ale dávala jasně najevo, že tam není místo pro zvědavé kolemjdoucí.
Když se Kate s DeMarco přiblížily k policejní pásce, zastavil je mohutný policista. Jakmile však Kate vytáhla odznak, jen pokrčil rameny a nadzvedl pásku, aby mohly projít. Všimla si, že když agentka DeMarco vstupovala na místo činu, ani o ni nezavadil pohledem. Chvíli pak přemítala, zda by se DeMarco, otevřeně homosexuální žena, urazila, kdyby o ni projevil zájem muž, nebo by to brala jako kompliment.
„Federálové,“ pronesl znuděně strážník. „Slyšel jsem, že vás sem zavolali. Ale přijde mi to zbytečné. Ten případ je na první pohled jasný jako facka.“
„Jen si chceme něco ověřit,“ odpověděla Kate, zatímco společně s DeMarco mířily do temné uličky.
Policejní auta na začátku ulice stála v příhodném úhlu, který umožňoval světlometům svítit do temnoty před nimi. Podlouhlé stíny obou žen dokreslovaly tajuplnou atmosféru místa činu.
Na konci slepé uličky se tyčila cihlová zeď, u které postávali v půlkruhu dva strážníci a detektiv v civilním oblečení. Před zdí šlo vidět jakýsi hrbolek. Oběť, předpokládala Kate. Když došla k oněm mužům, představila sebe a agentku DeMarco, načež se opět prokázaly svými průkazy.
„Těší mě,“ pronesl jeden ze strážníků. „Ale abych byl upřímný, moc nechápu, proč se sem FBI snažila za každou cenu někoho dostat.“
„Pane bože,“ zvolal detektiv v civilu. Vypadal tak na čtyřicet a ne zrovna upravený. Měl dlouhé černé vlasy, strniště a brýle, díky nimž si Kate okamžitě vybavila fotky Buddyho Hollyho.
„Tohle už jsme snad řešili,“ řekl detektiv. Podíval se na Kate, protočil oči a spustil: „Jakmile je zločin starší než týden, tak od něj dává newyorská policie ruce pryč. Vůbec jim nejde do hlavy, proč by se chtěl někdo hrabat v osm let starém, nevyřešeném případu. Mimochodem, to já jsem zavolal FBI. Vím, že na ten Nobiliniho případ byla tehdy pěkně nažhavená. Byl to přítel někoho z Kongresu, že?“
„Přesně tak,“ odvětila Kate. „A já tehdy vedla vyšetřování.“
„Aha. Tak to vás rád poznávám. Já jsem detektiv Luke Pritchard. Musím přiznat, že mám trochu slabost pro nevyřešené případy. Tenhle mě zaujal volbou zbraně, jakož i způsobem provedení, které se tváří jako poprava. Při pohledu zblízka můžete vidět odřeniny na čele oběti, jak ji vrah přinutil opřít se o tu cihlovou zeď tady.“ Ukázal rukou na stěnu budovy po jejich pravici, na které byl obrovský cákanec zaschlé krve.
„Můžeme?“ zeptala se Kate.
Oba policisté pokrčili rameny a ustoupili stranou. „Jak je libo,“ prohodil jeden z nich. „Když